I ze stříbra je nadšená
Rychlobruslařka Martina Sáblíková přidala do své sbírky šestou olympijskou medaili, na pěti kilometrech byla stříbrná.
ti říká: „Martina je nabuzená. Pojede, co bude potřeba na první místo.“Jenže vzápětí pohlédne na led, kde se rozjíždí druhá z Nizozemek, a přidá: „Z téhle holky mám obrovský strach.“
Blonďatá Esmee Visserová. 22 let. Záhada. Do této sezony bez mezinárodního startu. Potom kometa. Na olympijské kvalifikaci jela trojku za 6:56 a Nizozemci tvrdí: Je v ní mnohem víc. „Kdo se od nich kvalifikuje na olympiádu, s tím musíte počítat, že na ní pojede o placku,“vykládá Sáblíková.
Od trenéra Remmelta Elderinga dostala Visserová před olympiádou nový mobil s pokynem: „Ulož si tam jen deset nejdůležitějších čísel. Jiná nezvedej, ať se nerozptyluješ.“Nekonečný seriál nizozemských triumfů na hrách ji vzápětí navnadil: „Když jsou tu všichni úspěšní, musím být i já.“
Od mety 1800 metrů zrychluje, v obličeji celá rudá. V cíli se Visserové čas zastaví na 6:50,23. Pane jo! Tak rychle Sáblíková na nížinných drahách deset let nejela.
Takže co teď se strategií? Jet riziko na zlato? Nebo radši na jakoukoliv medaili? Při rozbruslení pozoruje tribuny. Tady i támhle vidí další české vlajky. Myslí na jejich majitele i tisíce povzbudivých zpráv, které dostala po trojce. Všechny ty lidi přece nemůžu zklamat, říká si.
Poslední rozjížďka závodu. Sáblíková versus Ruska Voroninová. Medaile visí na hodnotě 6:59,37, stříbro na 6:54,17. A zlato... „Neblázni, ano?“říká jí kouč. „Ne že budeš za každou cenu honit čas Visserové a pak přijdeme i o placku. Rozjeď rozumně a uvidíme, co s tím dál.“
Od prvního kola kouč tleská. Zároveň křičí: „Technika, uzavírej kola.“Sama k sobě za jízdy promlouvá: Hlavně klid, závod opravdu začíná až po půlce. Když se ti pojede eňo ňuňo, můžeš zaútočit na zlato. A i když ne, stříbro bys mohla získat. Jede se jí eňo, ale ňuňo už to není.
Od 2200 metrů na mezičasy Visserové ztrácí. Vteřinu, pak i víc. Začíná ale unikat Voroninové, načež předvede rychlé kolo za 32,2. „Ještě jedeš o první flek,“řve Novák. „Bojuj, pojď, Marťas,“křičí Zdráhalová, nalepená v zatáčce na hrazení. Tribunami se valí vlna české podpory a Sáblíková ji vstřebává a čerpá z ní síly, i když záda už zase bolí.
Visserová stojí uvnitř oválu, ruce nevěřícně přes pusu. Ještě loni se na českou legendu dívala jen v televizi. „Tehdy jsem si říkala: Wow, ta jezdí tak krásně a rychle. Neuměla jsem si ani představit, že bych ji dokázala porazit.“
Ovšem právě to se nyní děje. Přece jen ty dva měsíce tréninku Sáblíkové scházejí. Pavel Kulma, Novákův asistent, jí ukazuje na tabuli časy na kola. Ví, co znamenají: Zlato nebude, stříbro mít můžu.
A má pravdu. I její čas 6:51,85 je vynikající. Ze třetích her po sobě vyválčila medaili. „Jo, máme stříbro! Vem si vlajku a užij si ho,“pobízí ji Novák, a když si svěřenkyně vlajku před svým oslavným kolem nebere, sám ji za ní přiveze. Sáblíková se zastavuje u tribun, klaní se českým fanouškům. „To není moje stříbro, ale nás všech,“vzkazuje jim.
Kouč chraptí, má z povzbuzování zcela vykřičený hlas. Zdráhalová čeká pod schody do tunelu, vidí, jak k ní Sáblíková nadšeně utíká, a lekne se: Martina snad ze samé radosti zakopne. Potom se obejmou.
Chceme ten trůn zpátky
Reportérům vypráví stříbrná medailistka o listopadovém Stavangeru, kde jí bylo od bolesti tak zle, že málem do pětky neodstartovala, kde se nemohla ani ohnout, a když se přece jen ohnula, nemohla se narovnat, kde jí od zad vystřelovaly křeče do levé nohy, až se na ni má- lem ani nepostavila. Prozrazuje, že tehdy skutečně zapochybovala, zda do Koreje odletí.
A teď je tady, tak moc nadšená, a sděluje: „Dnešní stříbro je pro mě jako vítězství.“
Visserová – stále poněkud zmatená, co že se to děje – na tiskové konferenci vykládá: „Říkala jsem si, že to nejlepší mě čeká až na hrách v Pekingu. A najednou jsem zlatá.“Ve 22 letech usedá Nizozemka na trůn královny pětky, který po 11 let držela Martina Sáblíková.
Zlatá éra české třicátnice skončila. Na rok? Navždy? Vždyť tento závod mohl být i jejím posledním olympijským vystoupením v životě. „Letos v klíčové fázi sezony Martina nemohla měsíc a půl skoro nic dělat,“připomíná Novák. „Ale uzdraví se. A budeme chtít ten trůn zpátky.“
Souhlasí ona sama? Zde je jasná odpověď: „Nevím, jestli tak dlouho vydržím zdravá, ale pokud ano, v Pekingu 2022 budu.“
Míří na antidopingovou zkoušku, kráčím s ní dlouhou chodbou. Ještě se zastaví a povídá mi: „Druhé místo z olympiády pro mě po této sezoně plné bolesti znamená tolik, že si to nikdo ani neumí představit. To totiž nejde vyjádřit slovy.“
Ale slova jsou vlastně zbytečná. Stačí jen pozorovat to její veliké stříbrné štěstí.
„To není moje stříbro, ale nás všech,“vzkazuje Sáblíková fanouškům