„Česká“sanatoria na Slovensku
Vzhledem k tomu, že Slovensko disponovalo krásnou přírodou a zdravým vzduchem, není divu, že tamní lázeňství prodělávalo ve 20. a 30. letech bouřlivý rozvoj. Zatímco v nejznámějších slovenských lázních Piešťanech se uplatnili zejména domácí architekti v čele s Emilem Bellušem a v Tatrách zase s Milanem Michalem Harmincem, na jiných místech uspěli i jejich čeští kolegové.
Bonviván Krejcar
V západoslovenských Trenčianských Teplicích vznikl na sklonku 20. let moderní funkcionalistický lázeňský komplex Machnáč, jehož autorem byl avantgardista Jaromír Krejcar (1897–1949). Žák Jana Kotěry, člen Teigova Devětsilu a manžel novinářky Mileny Jesenské si získal respekt už v polovině 20. let svým projektem vily pro Vladislava Vančuru na Zbraslavi a návrhem obchodního paláce Olympic ve Spálené ulici v Praze. V roce 1929 se pak zúčastnil soutěže na léčebný dům Nemocenské pokladny Jednoty soukromých úředníků, pro kterou již dříve navrhl spolkovou budovu ve Francouzské ulici na pražských Vinohradech.
Pro Trenčianské Teplice Krejcar navrhl supermoderní stavbu s železobetonovou skeletovou konstrukcí a asymetrickým půdorysem ve tvaru písmene T. Obytná šestipodlažní část s dvoulůžkovými pokojíky měla na jedné straně malé balkony, inspirované budovou známé Gropiovy školy Bauhaus v Desavě, na protější straně pak dlouhé okenní pásy. Velkoryse bylo navrženo půlkruhově zakončené nižší společenské křídlo se slunečními terasami.
Výsledná stavba je vzorovým příkladem takzvaného nautického funkcionalismu a dočkala se publikace v řadě zemí. Známý bonviván Krejcar pak mimochodem s přáteli dokázal během krátké doby prohýřit celý svůj honorář.
Současnost komplexu Machnáč je však smutná. Ačkoli se jedná o jednu z nejvýznamnějších moderních budov své doby v Evropě, je dnes v neutěšeném stavu a stále čeká na svou rehabilitaci.
Moderna, kubismus, avantgarda
Dalším léčebným objektem byl funkcionalistický areál v lázních Sliač s hotelem Palace, který byl vybudován v letech 1926–1931 dle projektu významného pražského architekta Rudolfa Stockara (1886–1957). Tvorba tohoto absolventa pražské techniky prošla složitým vývojem od moderny a kubismu až po avantgardní meziválečné směry.
Jeho nejvýznamnější pražskou realizací je přestavba paláce Praha na Václav- ském náměstí. Ve Sliači s pověstnými termálními lázněmi vytvořil bílou horizontální hmotu obklopenou zelení přilehlého parku. Část původního vnitřního zařízení se zachovala.
Pod jižními svahy Tater
Třetím významným dílem pražských architektů na Slovensku byl léčebný pavilon TBC ve Vyšných Hágách na jižních svazích Vysokých Tater v nadmořské výšce 1100 m. Soutěž na gigantickou stavbu – snad největší funkcionalistický objekt v ČSR –, kterou vypsala Ústřední sociální pojišťovna v Praze, vyhrála dvojice František Albert Libra (1891–1958) a Jiří Kan (1895–1944). Absolvent pražské techniky Libra byl autorem řady budov, zejména peněžních ústavů, ale také sociální výstavby. Kan studoval na vratislavské umělecké akademii a pak spolupracoval s Librou. Zahynul za války v koncentračním táboře.
Vítězný návrh léčebny v Tatrách představoval téměř čtvrt kilometru dlouhou budovu, vetknutou do svahu po vrstevnici. Na ni ze severní strany navazovala čtyři kratší kolmá křídla. Stavba působí dodnes impozantním dojmem a stále funguje jako ústav pro léčbu respiračních chorob. Oba projektanti později navrhli i novou budovu s archivem Ústřední sociální pojišťovny v Praze na Smíchově.
Vraťme se však na závěr zpět do Vysokých Tater. Za zmínku totiž stojí ještě tři další tamní výrazné areály.
Na úpatí hor se nachází dodnes funkční areál dětské léčebny TBC, umístěný v lesním prostředí obce Lučivná. Jednotlivé pavilony navrhl v roce 1939 samozřejmě ve funkcionalistickém stylu architekt František Faulhammer (1897–1985), žák Pavla Janáka z UMPRUM. Faulhammer se později usadil na Slovensku, kde projektoval zejména budovy zdravotních pojišťoven.
Méně štěstí měly dětské pavilony v Novém Smokovci, jejichž autorem byl architekt Stanislav Sucharda ml. Tento absolvent techniky byl synem známého českého sochaře. Jeho stavby v Tatrách jsou však dávno opuštěné a rozpadají se.
Mnohem lépe dopadl krásný pavilon sanatoria Morava v Tatranské Lomnici (1931–1933), známý také z filmu Anděl na horách. Objekt stále funguje a dodnes je tak možné obdivovat řadu působivých prvků, kterými disponuje. Zejména „pilovitou“fasádu s balkony. Jde o společné dílo Kotěrova žáka, slavného brněnského funkcionalisty Bohuslava Fuchse (1895–1972) a absolventa prof. Otta Wagnera z vídeňské umělecké akademie Karla Ernstbergera (1887–1972).