Malíř, který si pamatoval duši místa
Kdo se vypraví do Obecního domu na výstavu Kamila Lhotáka, nebude překvapen obrazy barevných horkovzdušných balonů, bicyklů, aeroplánů ani zvláštní atmosféru vyzařujících polozaniklých městských zákoutí. To vše očekává a na to se těší. Rozsáhlá retrospektiva však může ukázat i díla ne tak známá a možná nečekaná.
Výstava dokonce uvádí kromě notoricky známých i některé obrazy nově objevené. Celkem 120 olejomaleb zapůjčily státní instituce i soukromí sběratelé. Obecní dům prý byl pro malého Kamila Lhotáka místem zásadního významu: v roce 1923 v jedenácti letech tu s maminkou navštívil výstavu francouzského malířství a zážitek z ní údajně nasměroval další cestu budoucího umělce. Jisté je, že dva sály v druhém patře Obecního domu Lhotákovým obrazům sluší – architektonickými dispozicemi, vzdušným prostorem, světlem…
A pařížská inspirace tu své čestné místo má rovněž: Lhoták se při svých francouzských pobytech ve třicátých a čtyřicátých letech nepídil po turistických atrakcích, šlo mu, jak připomíná doprovodný text této části výstavy, vždy o „duši místa“– plátěné boudy na břehu moře, starého přístavu v Marseille, pařížských parků, podzemní dráhy, hospitalu, letadla nad městem… Zachycují hloubku zážitku, který pak po návratu do ateliéru malíř zpětně zpracovával, neboť nemaloval na místě, ale vždy čerpal ze vzpomínek.
Muž zbavený tíže
Ačkoliv nejznámější Lhotákova plátna velmi často postrádají postavy lidí, člověk je v nich vždycky přítomen – neboť on je strůjcem automobilů, letadel, starých strojů, on zapomněl, že opuštěné městské plácky pomalu umírají, člověka lze tušit za okny pokoje, z nichž pozoruje vnější svět… Třeba v Holešovicích či Nu- slích, kde Lhoták trávil dětství a mládí a snil své dobrodružné sny: „Bydleli jsme ve druhém poschodí,“cituje Kamila Lhotáka František Dvořák v katalogu k výstavě k pětasedmdesátinám malíře. „Z tohoto bytu jsem podnikal časté výpravy balonem do nitra Afriky, ponorkou Nautilus dvacet tisíc mil pod mořem a oceánem na kře ledové… Mnohdy jsem se jmenoval kapitán Nemo a někdy také Michail Stroganov, carův kurýr. Později d’Artagnan a Edmond Dantés…“Jules Verne byl Lhotákovou láskou a inspirací, což ani na současné výstavě nelze nevnímat.
Snil patrně často a připouštěl, že jej inspirovaly i sny jeho blízkých. Například Muž zbavený tíže z roku 1942, magicky působící obraz vzduchoplavce, který kráčí nebem proti směru větru, zbaven tíže a zákonů přírody, byl prý ohlasem na sen Lhotákovy manželky. Viděla v něm svého muže, jak kráčí nad krajinou.
Umělci, dívky, ženy
Že však nebyl umělec Lhotákovy citlivosti vůči lidem zcela odmítavý, svědčí díla věnovaná malířovým přátelům. Své modely zpodobňoval jednoduchými tahy většinou z profilu. Portrétoval kolegy umělce – Františka Hrubína, Jiřího Koláře, Františka Tichého, Josefa Šímu, Jana Wericha a řadu dalších. Maloval i dívky a dámy v cyklu Dcery velkoměsta, jeho častým modelem byla Anička Schaeferová a především postižená Manka Haštalová (maloval ji čtyřiadvacetkrát a mnohokrát kreslil) nebo bezruká malířka Aimée Rapin, jejíž portrét byl tisícím obrazem Kamila Lhotáka. Nikdy se s ní osobně nesetkal, četl o ní článek, vyhledal její adresu a deset let si psali…
Retrospektiva v Obecním domě je největším souborem Lhotákova díla, jež bylo zatím zveřejněno. „Největší radost mám z nově nalezených obrazů,“řekl o výstavě její kurátor Jakub Sluka, podle nějž se podařilo vypátrat dvacet dosud neznámých Lhotákových děl. „Velkoformátový obraz Soupeři z roku 1940, obraz Na palubě 1855 z roku 1941 nebo Vejce ptákaMoa z roku 1946 jsou fantastické objevy, které nám opět doplnily pomyslné střípky do Lhotákovy mozaiky. I přes dvě desítky nových objevů stále několik set střípků čeká na své odhalení.“
Kamil Lhoták – Retrospektiva, Obecní dům Praha, do 24. 4.