Alternativa pro Německo už předběhla SPD

Německá ultrapravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) vůbec poprvé v historii předběhla v průzkumech sociální demokracii (SPD). AfD má 16 procent podpory, SPD pouze 15,5 procenta.

Zároveň SPD tento týden zahájila vnitrostranické referendum o velké koalici s CDU/CSU. Klesající podpora ale může mít na výsledky referenda těžko odhadnutelný efekt. Buď se budou sociální demokraté bát předčasných voleb a podpoří velkou koalici, anebo budou chtít rychle ukončit současnou stranickou mizerii, zvláště budou-li vědět, že je tu varianta menšinové vlády CDU/CSU a AngelyMerkelové do předčasných voleb.

Hlasování pro velkou koalici bude pro vedení strany Pyrrhovým vítězstvím, její propad může spíše akcelerovat, také kvůli vnitřním rozbrojům: mnozí mladí odpůrci velké koalice mohou přejít k Zeleným nebo k levicové Die Linke.

Pokud si ale někdo myslí, že menšinová vláda CDU/CSU nebude podporovat nějakou dohodu s francouzským prezidentemMacronem o větší integraci eurozóny, je podle serveru Eurointelligence.com na omylu. Případná menšinová vláda bude u moci dostatečně dlouho na to, aby stačila posun v této oblasti implementovat. A u SPD má v tomto směru zajištěnou podporu i v případě menšinové vlády.

Takže brzdit větší integraci eurozóny může asi pouze Nizozemsko nebo Finsko. Belgii a Lucembursko už má francouzský prezident Macron víceméně na své straně.

Britská vláda sepsala určité představy toho, jak interpretuje článek 50 Lisabonské smlouvy, a naznačila, že by si přála delší než dvouleté přechodné období, které má začít běžet v březnu příštího roku.

Začíná být totiž zřejmé, že během necelých dvou let Británie prostě ne- stihne dohodnout budoucí stálé uspořádání vztahů, tedy především v obchodní oblasti. Ministr pro brexit David Davies prý navrhuje pětileté tranzitní období a v tom má snad podporu irské vlády.

Potíž je v tom, že tu máme sice řízený únik pracovního materiálu britské vlády (position paper), ale premiérka TheresaMayová se zatím zdráhá označit to všechno za zcela oficiální stanovisko vlády kvůli odporu euroskeptických backbenchers (což je minimálně třetina konzervativních poslanců), kteří chtějí „tvrdý brexit“pokud možno hned, nebo to alespoň říkají.

Oficiální tranzitní období pro Británii končí v prosinci roku 2020, ale dů- vodem je jen jakási byrokratická pohodlnost. Lednem 2021 totiž začíná nové sedmileté rozpočtové období EU. Vzhledem k tomu, že v průběhu tranzitního období bude Británie i nadále odvádět peníze do společného evropského rozpočtu, by to asi EU měla v zásadě docela vítat. Bude sice složité vymyslet vzoreček, kdy britské platby skončí v polovině rozpočtového období, ale nadlidský úkol to dozajista není.

Vzniká samozřejmě problém právního výkladu, protože pokud je něco přechodné, logicky to nemůže trvat do nekonečna, neboť pak se to stane stálou obchodní dohodou, na kterou se vztahují jiné procedury evropské legislativy. Ta neříká nic o dvou nebo pěti le- tech, ale konstatuje, že tranzitní dohody musí být od počátku konečné.

Důležité je, že v době přechodného období budou v Británii nadále platit evropské zákony. Možná bude EU ochotna učinit výjimku v případě zákonů, které začnou platit až v samotném tranzitním období.

Komentátor Financial Times Martin Wolf odhaduje, jak to bude v budoucnosti s uspořádáním EU a Británie, a jako nejpravděpodobnější scénář se mu jeví, že Británie bude pro EU tím, čím je Kanada pro Spojené státy. Spíše prý taková uměřená demokracie než nějaká šílená experimentální země, která bude rušit všechny regulace. Podobně jako Kanada bude mít Británie skromný, ale pozitivní globální vliv. Samozřejmě ale bude Británie mnohem větším a důležitějším obchodním partnerem EU, než je Kanada pro Spojené státy.

Autor je předsedou správní rady IPPS