Špičkový badatel a vlastenec
PRAHA Mezi československými legionáři z let první světové války najdeme muže všech profesí, od manuálně pracujících se základním vzděláním až po slavné výtvarníky nebo pozdější vědecké pracovníky. K nim patřil také Hynek Pelc, který sloužil v zahraničním vojsku, byl k němu však úředním rozhodnutím zařazen až po válce. Skutečnou statečnost a vlastenectví však mohl projevit v období další světové války, kdy své pevné postoje zaplatil cenou nejvyšší.
Narodil se ve Strakonicích do rodiny lékaře. Po obecné škole absolvoval gymná-
25. února 1895
roku 1920 si doplňoval vzdělání na univerzitě v Bostonu a na Harvardu. Na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru získal doktorát z veřejného zdravotnictví. Po návratu do Prahy roku 1925 založil Oddělení sociální hygieny na Státním zdravotním ústavu, roku 1927 se habilitoval, o rok později se na SZÚ stal vrchním ústavním lékařem, v roce 1935 dosáhl na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze profesury. Jeho učebnice Sociální lékařství se stala jedním ze základů pozdější poválečné reorganizace československého zdravotnictví. Roku 1938 byl jmenován ředitelem SZÚ a patřil k nejvýznamnějším osobnostem svého oboru.
Po okupaci se stal pro německou správu pro své vlastenecké postoje nepohodlnou osobou, byl odvolán zmísta ředitele, musel odejít na nucenou dovolenou a roku 1941 byl suspendován. Snažil se totiž za každou cenu udržet český charakter ústavu a na volná místa přijímal především důstojníky zdravotní služby z rozpuštěné československé armády. To jej ovšem přivedlo do hledáčku německé tajné policie. Ve dnech druhého stanného práva byl profesor MUDr. Hynek Pelc 13. června 1942 zatčen gestapem a 2. července popraven kulkou na pražské Kobyliské střelnici. Jeho popel byl uložen do společného hrobu na hřbitově Praha-Strašnice.