Bajka o jelenovi
Ze závislosti na nárocích může zblbnout i člověk
Vamerickém národním parku Grand Canyon získáte zajímavou zkušenost. Už u brány tam visí zřetelné cedule v tomto smyslu: „Nekrmte jeleny, a pokud se k vám přiblíží, vlezte do auta a zavřete okénka.“Ty cedule reflektují prostou skutečnost, kterou lze převyprávět pomocí bajky.
Žil byl jelen. Když ve svém revíru narážel na stále více lidí, kteří ho nejen neohrožují, ale dokonce ho krmí, zvykl si na to. Opakovaný fakt, že objeví-li se dvounohý tvor, tak od něj dostane pamlsek, začal pokládat za nárok. A pokud ho nějaký dvounožec krmit odmítl, viděl v tom nepřípustnou diskriminaci. Sám se postaral o to, aby ji napravil. Má k tomu přece parohy. A jak kdysi pravil sociálnědemokratický poslanec Miloš Melčák, jednou získané se neodnímá.
Do stejné bajky a stejné role můžeme obsadit šumavského jelena zvaného Standa. Je snad jeho chyba, že ho lidé umístili do výběhu u návštěvnického střediska národního parku? Že si tam zvykl na kontakt s návštěvníky, a má-li pocit, že je ukrácen ve svých nárocích, tak je sám svými parohy vymáhá? Leckomu to připadá jako jeho chyba či aspoň nezvratná proměna, zvlášť poté, co lehce zranil jednoho z návštěvníků. „NP Šumava řeší, jak naložit s jelenem, který zranil turistu,“zní titulek zprávy ČTK. Emoce se vytáčejí po spirále, zvláště když ochranáři zvažovali jelena „vyřadit z chovu“(rozuměj: utratit).
Park „řeší, jak naložit s jelenem, který zranil turistu“. Ale nestačily by výstražné cedule jako v Arizoně? Nemá se řešit spíš to, jak naložit s turisty v době bažící po nárokové zábavě? Klíčovým slovem je atrakce a cílem je soustředit co nejvíc atrakcí do návštěvnických center. Aby mladí, staří, děti i kojenci naplnili svůj nárok nenudit se, mít k dispozici sjezdovky, horská kola, kolečkové lyže i jeleny v návštěvnickém centru hned za humny. A tu se opět vracíme k bývalému poslanci Melčákovi a jeho premise „jednou získané se neodnímá“.
Je to stále táž bajka o tom, jak lze zblbnout ze závislosti na nárocích. A lze do ní obsadit jeleny i lidi. Zbyněk Petráček