Barvitý svět vykázaný ze zámku
Do českých kin vstoupil možná nejdojemnější snímek loňského roku – komedie The Florida Project. Režisér Sean Baker v ní portrétuje život chudých lidí, kteří žijí ve stínu Disneylandu. A vzdává hold houževnatosti dětství.
Jako studii jistých kruhů chudoby, o nichž on sám nic nevěděl, popsal film Florida Project herec Willem Dafoe, který si za účinkování v něm odnesl nominaci na Oscara. Není sice hlavním hrdinou, ale upoutal rolí správce motelu – dočasného ubytování, v němž trvale žije řada neúplných chudých rodin. Film sleduje hlavně jednu z nich, mladou Halley (Bria Vinaiteová). Holku bez práce, bez respektu a většinou bez peněz, zato s šestiletou dcerkou Moonee (Brooklynn Princeová), která roste do matčiny podoby: živelné, drzé, málo zodpovědné osobnosti, jež to v životě nebude mít lehké.
Představitelku matky našel režisér Sean Baker na Instagramu, její filmová dcerka má pak jen malé herecké zkušenosti z reklam a filmu Robo-pes 2. Podobně jako neherečky ze snímků režisérky Andrey Arnoldové, jejíž film American Honey je s Florida Projectem spřízněn tématem i poetikou, se i Bakerovi Bria Vinaiteová a Brooklynn Princeová odvděčily syrovým výkonem plným energie, emocí a osobitosti. Přesvědčivým natolik, že nepochybně otestuje předsudky spořádaných diváků.
Skrytí bezdomovci
Newyorčan Sean Baker prorazil už před třemi lety s filmem Transdarinka – na iPhone natočeným příběhem transgenderové prostitutky, v němž spojil tragikomický pohled na přehlížené lidi s prostředím Hollywoodu a atmosférou Vánoc. Nyní diváky zve na jiný okraj: do pestrobarevných motelů v okolí prosluněného floridského Disneylandu, kam turista zavítá jenom omylem.
Jako nezávislý filmař se Baker snaží nebýt doslovný ani černobílý. Nabízí kontrasty, jejichž střet promlouvá. Křiklavé barvy motelů, v nichž přežívají „skrytí bezdomovci“, se odlupují z fasád. S holkami, které potřebují peníze na nájem, spí otcové od rodin, kteří si mohou dovolit utratit za víkend stovky dolarů. Malá Moonee s kamarády se místo jízdami na pouťových atrakcích baví sháněním drobných na zmrzlinu, demolicí opuštěných domů (připomínky nedávné ekonomické krize) nebo pliváním na auta.
Moonee a její matka Halley budou diváka rozčilovat i dojímat podobně jako správce Bobby v podání již zmiňovaného Willema Dafoea. Dvaadvacetiletá Halley totiž zvládá roli milující matky lépe než roli dospělé, její šestiletá dcera se zase chová jako spratek, i když je také nezpochybnitelně charismatickým lídrem dětské tlupy.
Kamera s borůvkovou příchutí
První polovina filmu se dlouho a ne vždy úplně soustředěně věnuje různým eskapádám Moonee a její matky, než se v té druhé objeví jejich následky a životní situace neúplné rodiny začne pozvolna upadat. Baker tento sestup citlivě za- chycuje jaksi mimochodem z pohledu dítěte, které nevěnuje moc pozornost starostem dospělých. I kamera sleduje svět jako Moonee, volně, rozlétaně, energicky. Kameraman Alexis Zabé podle svých slov usiloval, aby film měl chuť nakyslé borůvkové zmrzliny...
Přes deklarovaný záměr zobrazit život „disneylandských chudých“očima dítěte, jehož pohled zmírňuje tísnivou bezútěšnost, staví Florida Project diváka také do těsné blízkosti pozorovatele Bobbyho (Willem Dafoe) – unaveného, usměrňujícího, chápavého muže, který se snaží udržet pořádek i bezpečí a obyvatele motelu vždycky vidí jako lidi s problémy, nikoli jako problematickou sociální třídu. Právě přiblížení obecenstva k empatickému Bobbymu je největším kouzlem Bakerova filmu o světě za zdmi vzdušných zámků z amerických snů.
The Florida Project. Režie Sean Baker, USA 2017, 111 minut. Premiéra 22. února.