Úprava genů jako doping

například vítězka maratonu na olympiádě v Riu de Janeiro Keňanka Jemima Sumgongová. I její případ dokazuje, že dopovat erytropoetinem se už nevyplácí.

Genové inženýrství však otevírá nepoctivým sportovcům nové možnosti. Pokud si nechají vnést do těla nové kopie lidského genu pro erytropoetin, jejich organismus si podle něj vyrobí další hormon, a posílí tak produkci červených krvinek stejně jako tradiční doping. V takto získaném erytropoetinu však žádná laboratoř doping neodhalí.

Kauza Springstein

O tom, že obavy z genového dopingu nejsou jen malování čerta na zeď, svědčí skandál starý plných dvanáct let. V předvečer zimní olympiády v Turíně otřáslo sportovním světem odhalení dopingu u mladých svěřenců německého trenéra Thomase Springsteina. Při kontrole Springsteinova počítače narazili vyšetřovatelé na e-mail, v kterém si trenér svému dodavateli stěžoval: „Nový Repoxygen je těžko k sehnání. Prosím, pošlete mi co nejdřív instrukce, abych mohl Repoxygen objednat ještě před Vánoci.“

Základem léku Repoxygenu, který vyvíjela britská firma Oxford Biomedica, je lidský gen pro erytropoetin. Tým vedený molekulárním biologem Alanem Kingsmanem chtěl ušetřit pacienty opakovaných injekcí, a připravoval proto prostředek, kterým by tělo nemocných získalo výkonné geny pro krvetvorný hormon. V organismu pacienta by se pak chybějící erytropoetin vyráběl sám.

Thomas Springstein se rozhodl využít léčebný gen k neodhalitelnému dopingu. „Počítali jsme s tím, že genový doping někdo zkusí. Ale nečekali jsme to takhle brzy,“přiznal přední německý expert na doping Werner Franke ve vysílání Deutsche Welle.

Molekulární biolog Kingsman odmítl, že by Springstein získal prostředek pro genový doping přímo z Oxford Biomedica. „Náš produkt držíme pod striktní kontrolou. Byl bych opravdu nemile překvapen, pokud by něco z naší produkce uniklo na černý trh,“tvrdil v rozhovoru pro Deutsche Welle. Zároveň však připustil, že i středně pokročilá laboratoř dokáže Repoxygen vyrobit na základě informací, které o léku jeho firma zveřejnila. „Bylo by to ale z mnoha důvodů krajně nezodpovědné,“dodal. „V první řadě proto, že jsme zatím Repoxygen testovali jen na myších. Ten, kdo by lék podával lidem, by si zahrával s ohněm.“Firma ostatně vývoj léku opustila a nikdy jej nedodávala na trh.

Springstein však byl ke hře s ohněm evidentně odhodlaný. Je tedy zřejmé, že testy týmu Anny Baoutinové přicházejí minimálně s dvanáctiletým zpožděním. Za tu dobu se situace změnila. Přípravu genového dopingu dnes zvládnou i zdat- ní amatéři označovaní někdy jako biohackeři. Jejich produkty se nabízejí na černém internetovém trhu. A někde se může chopit genového dopingu i stát.

Pokud jde o rizika spojená s cílenými zásahy do genomu sportovců, s těmi si dopingoví hříšníci hlavy nelámou. Pro vítězství, slávu a s tím spojené peníze jsou ochotni podniknout cokoli. Jasně to dokazují případy dopingu anabolickými steroidy, které představují smrtelnou hrozbu, a přesto je sportovci brali.

WADA zakázala genový doping už v roce 2003. O patnáct let později však stále nemá k dispozici spolehlivé prostředky pro odhalení jeho nejprimitivnějších forem. Přitom od roku 2012 jsou genovým inženýrům k dispozici nástroje dovolující zásahy do DNA, které mohou významně změnit tělesné funkce a přitom je prakticky nelze odlišit od změn vznikajících spontánně v důsledku přirozených procesů. Genetici dnes znají širokou škálu takových spontánních změn v DNA stojících v pozadí toho, čemu se obvykle říká sportovní talent. Genoví inženýři mohou „zařídit“vlohy pro sport i těm, kterým je příroda do vínku nedala.

Za ochranu před genovým dopingem považuje v současnosti WADA takzvané biologické pasy zavedené pro některé sporty od roku 2008. Zaznamenávají se do nich výsledky opakovaných analýz krve a moči. Ty necílí přímo na dědičnou informaci a se stoprocentní spolehlivostí neodhalí ani tradiční doping. WADAvychází z předpokladu, že dopujícímu sportovci se výrazně změní funkce organismu a to se následně projeví v některých parametrech krve a moči. Pro diskvalifikaci už není nutné najít v organismu sportovce zakázanou látku. Stačí, když analýzy odhalí „nenormální“změny. Teoreticky by tak mohl biologický pas upozornit i na přechod sportovce na genový doping.

Systém biologických pasů znamenal pro boj s dopingem významný posun k lepšímu. Zároveň však přinesl nezanedbatelné riziko nespravedlivých verdiktů. Není žádným tajemstvím, že někteří sportovci přešli od jednorázových „koň- ských“dávek nedovolených podpůrných prostředků k systému „málo, ale často“. Doping užívaný v opakovaných nízkých dávkách stále přináší podvodníkovi výhodu, ale mizí z organismu tak rychle, že ho běžné dopingové testy neodhalí. Zároveň se tak předejde kolísání parametrů biologického pasu. Na druhé straně nejsou výjimkou ani případy sportovců, u kterých výkyvy v hodnotách biologického pasu nevyvolal doping, ale třeba zdravotní problémy, dědičné dispozice nebo pobyt ve velké nadmořské výšce. Těm pak hrozí nespravedlivé postihy.

Světová antidopingová agentura zahájila frontální útok proti novým metodám dopingu využívajícím metody genového inženýrství. Bude kontrolovat i dědičnou informaci sportovců.

Boj s genovým dopingem

Nyní WADA rozhodla, že pro boj s dopingem využije genetické testy. První vlaštovkou má být avizovaný australský test na modifikované geny pro erytropoetin. Záhy by se mělo přejít ke kontrole kompletního genomu sportovců. Umožnil to pokrok v molekulární genetice. Jestliže přečtení prvního lidského genomu vyšlo v roce 2000 na třimiliardy dolarů, pak dnes lze lidský genom přečíst za cenu pod 300 dolarů. A „pád cen“v tomto odvětví pokračuje.

„V dohledné době budememít k dispozici kompletní genom za rozumnou cenu,“říká vědecký ředitel WADA Olivier Rabin a dodává, že využití informací získaných z genomu sportovců se bude řídit přísnými etickými zásadami.

Některé varianty genů zvyšují náchylnost k rakovině, jiné k Alzheimerově chorobě, nebo dokonce k závislosti na návykových látkách. Podobné informace s kontrolou dopingu nesouvisí a neměly by uniknout na veřejnost. I proto na nedávném zasedání WADA padl návrh, aby se pro účely dopingové kontroly analyzovaly jen ty části DNA, které mají bezprostřední vliv na sportovní výkon, například geny řídící růst svaloviny nebo vznik „rychlých“svalových vláken potřebných pro špičkové výkony sprinterů. Podle předsedy komise WADA pro genový doping Thomase Friedmanna by to sice bylo jednodušší a samozřejmě i lacinější, ale zároveň i méně spolehlivé.

„Spojitost mezi daným genem a určitou schopností atleta není přímočará,“vysvětluje Friedmann v rozhovoru pro Smithsonian Magazine. „Tvrdí se, že některé varianty genů pro rychlá svalová vlákna nebo metabolismus mají vliv na sportovní výkon, a je na tom kus pravdy. Neexistují však vlohy, které by z člověka jednoznačně udělaly úspěšného sportovce.“

WADA proto bude zřejmě spoléhat na data o celém genomu sportovců, i když jí zpočátku budou sloužit jen jako doplněk biologického pasu. Jestli tak odhalí první hříšníky z oblasti genového dopingu a zda mezi nimi budou i medailisté z Pchjongčchangu, ukáže čas.

Antidopingová agentura chce využít genetické testy. Prvním má být test na modifikované geny pro erytropoetin. Záhy by se měl kontrolovat kompletní genom sportovců.