Tenkrát na východě
České otisky ve slovenských centrech. žovních i družstevních domů a rodinných vil – se podíleli především na tvorbě bankovních sídel, škol, nemocnic, továren, ale i sakrálních staveb.
Výlety do minulosti i časů příštích
Architekta podivína Ladislava Skřivánka (1877–1957), žáka profesora Friedricha Ohmanna na vídeňské umělecké akademii, jsme si v Orientaci shodou okolností představili nedávno (28. října 2017). Kromě českých zemí však často pracoval i pro investory na Slovensku. V západoslovenských lázních Piešťany například projektoval budovu školy. Na prahu třicátých let navrhl také sídlo Národní banky československé v Banské Bystrici. Samozřejmě opět ve svém charakteristickém stylu české renesance, včetně nezbytného atributu – sgrafitové výzdoby průčelí. Nutno však říci, že anachronická stavba v historickém kontextu města vůbec nevypadá špatně.
To Skřivánkův vrstevník a Kotěrův žák Josef Gočár (1880–1945), jehož otec mimochodem pocházel ze Slovenska, byl již reprezentantem novějších směrů. Jeho filiálka pražské Legiobanky ve Zvolenu z počátku dvacátých let je pojednána ve stylu art deco, byť ne tak zajímavě, jako Gočárova budova pro stejného investora na pražském Poříčí: válce a kruhy nahradil kvadratický dekor.
Také známý pražský architekt a absolvent techniky Bohumír Kozák (1885–1978) byl ve druhé dekádě minulého století reprezentantem národního dekorativismu. Jeho ředitelství pošt a telegrafů v Košicích je však již příkladem autorova přechodu k modernímu klasicismu s prvky konstruktivismu. Rozsáhlý komplex, tvořený několika křídly různých výšek, má průčelí kryté okrovou keramikou v kombinaci s bílými omítkami a travertinem. Kruhová okna a zejména sklobetonová klenba poštovní haly již prozrazují vliv avantgardní architektury. Není proto divu, že areál budovaný na sklonku dvacátých let byl považován za jednu z prvních moderních staveb na Slovensku.
Významná díla tam vytvořili rovněž představitelé avantgardní funkcionalistické architektury. Kotěrův žák Adolf Benš (1894–1982) navrhl v Bratislavě moderní vilu ing. Novotného podle Le Corbusierových zásad. Také jeho budova gymnázia v Ružomberoku z konce třicátých let je příkladem stejného stylu, i když v méně radikálním podání: průčelí je ukončeno výraznou korunní římsou, střechu tvoří nízká valba a okenní pásy – jak je známe zmoderních pražských či brněnských škol – zde nahrazují čtvercová okna. Zejména v interiéru je však ukryta řada podmanivých detailů, například dynamicky tvarované schodiště.
Krásné avantgardní stavby navrhli na Slovensku i známí brněnští funkcionalisté. Bohuslav Fuchs (1895–1972), další Kotěrův absolvent, projektoval v Trenčianských Teplicích koupaliště Zelená žába, krásný příklad takzvané organické architektury dokonale souznějící s krajinnou scenérií. V nedávné době tento areál prošel rekonstrukcí. Vedle toho autor navrhl také činžovní dům v centru Bratislavy a sanatorium Morava, o němž na této stránce byl řeč v minulém vydání Orientace.
Fuchsův brněnský kolega Josef Polášek (1899–1946), žák Pavla Janáka z pražské umprum, byl autorem moderně koncipované Masarykovy kolonie bankovních úředníků v Košicích se střešními terasami. Projektoval též penzion Alfa v Novém Smokovci, bohužel necitlivě přestavěný v devadesátých letech.
Konečně někdejší absolvent pražské techniky a další reprezentant brněnské zlaté funkcionalistické éry Jan Víšek (1890–1966), vyhrál v roce 1937 soutěž na moderní bratislavský palác Luxor, dokončený o dva roky později.
100 let od vzniku Československé republiky tato rubrika oslavila připomínkou Slováků, kteří projektovali své stavby v českých zemích, a recipročně architektů z Čech, Moravy a Slezska, kteří zanechali své stopy v meziválečném období na Slovensku. Dnes tento krátký seriál končí.
Společně pracovat, individuálně žít
Důležitou roli sehrála na území našich východních sousedů také baťovská architektura. Zlínský obuvnický gigant vybudoval dvě významná centra v Batizovcích (dnes Svit) v podhůří Vysokých Tater a v Baťovanech (původně Šimonovanech, dnes Partizánském) na středozápadním Slovensku. I zde se stavělo podle známého principu společně pracovat, individuálně bydlet. Tovární objekty proto doplňovaly malé domky v zahradách.
V baťovském konstrukčním stylu pak postavil Vladimír Karfík (1901–1996) kostel v Bratislavě-Petržalce. Tento absolvent pražské techniky, který prošel studii Le Corbusiera v Paříži a Franka Lloyda Wrighta v USA, pak projektoval pro Baťu rovněž obchodní dům v Bratislavě.
Jiný baťovský architekt František Lydie Gahura (1891–1958), žák Plečnikův a Kotěrův, pro změnu zanechal výraznou stopu v Trenčíně, kde navrhl na sklonku dvacátých let konstruktivistickou vilu dr. Sázela a o dva roky později i budovu červeného kříže v Nitře.