Jak dlouho vydrží korejská obleva?
Severní Korea vysílala dva týdny smířlivé tóny, a to hlavně k jihokorejské veřejnosti
SOUL/PRAHA Už dlouho neměly olympijské hry tak silný politický rozměr, jak tomu bylo během uplynulých dvou týdnů v Pchjongčchangu.
A také přinesly něco, s čímž ještě před dvěma měsíci nikdo nepočítal: opatrný optimismus, pokud jde o možnost zmírnění napětí mezi Severní a Jižní Koreou.
Symbolem oteplování vztahů bylo zejména historické podání rukou mezi jihokorejským prezidentem Mun Če-inem a sestrou severokorejského diktátora Kim Jo-čong během zahajovacího ceremoniálu. Následovaly jejich setkání v prezidentském paláci či společné návštěvy sportovišť.
Symbolické to bylo i z dalšího důvodu. Kim Jo-čong totiž byla první z členů severokorejské komunistické dynastie, jenž zavítal na jih poloostrova od roku 1953, kdy bylo mezi severem a jihem uzavřeno příměří. A nejenom to. Od svého bratra přivezla pozvání k summitu na nejvyšší úrovni.
S výjimkou společného týmu hokejistek a několika bruslařských disciplín zasáhla KLDR do olympiády především mimo vlastní soutěže. Počínaje dobře zinscenovaným vystoupením roztleskávaček, jež budily pozornost nejenom na sportovištích, až po jeden z vrcholných momentů severokorejské účasti na olympiádě, který se také odehrával mimo sportoviště: vystoupení orchestru Samčjong v Jižní Koreji.
Ještě před několika měsíci přitom byly výhledy na možný průběh zimní olympiády spíš hrozivé. Napětí na Korejském poloostrově se neustále stupňovalo. Vedení komunistické Severní Koreje jadernými pokusy porušovalo rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
Panovaly vážné obavy, že diktátor Kim by mohl využít olympiády na jihu, pouhých 80 kilomet- rů od demilitarizované zóny, k demonstraci síly, například k dalším jaderným pokusům.
Amerika na vedlejší koleji
Nečekaně hladký průběh olympiády a severokorejská ofenziva prostřednictvím šarmu paradoxně uvrhly do dilematu hlavně jihokorejského prezidenta Mun Če-ina.
Již od nástupu do úřadu sice hledal cestu, jak oživit kontakty se severem. Avšak tempo, s jakým se tak nyní dělo, zaskočilo i nejednoho z jeho spoluobčanů.
A tak se například jihokorejská média pozastavovala nad skuteč- ností, že Soul bez mrknutí oka uhradil veškeré náklady za pobyt severokorejské delegace. Stejně tak, že byly kvůli olympiádě učiněny krátkodobé výjimky ze sankcí vůči KLDR.
A zaskočeni vývojem se mohli cítit i Američané, kteří se desítky let starají o jihokorejskou bezpečnost. Během olympiády se ocitli na druhé koleji, což ukazovala řada detailů. Zatímco severokorejská delegace byla na letišti přivítána na ministerské úrovni, americká nikoli. A když měl americký viceprezident Mike Pence během večeře po slavnostním zahájení usednout v blízkosti Kimovy sestry, on a jeho lidé odešli.
První zkouškou, jak moc politická obleva na poloostrově potrvá, mohla být návštěva severokorejského generála Kim Jong-chola na závěrečném ceremoniálu.
Tento 72letý bývalý šéf vojenské rozvědky je místopředsedou ústředního výboru komunistické Strany práce a má na starosti vztahy s Korejskou republikou.
Na jihu ho ale viní ze zodpovědnosti za potopení jihokorejské korvety Čchonban s 46 námořníky na palubě v roce 2010. Na závěr olympiády přijel přesto, že řadu let figuruje na černém seznamu severokorejských představitelů, kteří stojí za expanzí jaderného programu.