Zimní tradice

O vítězství na olympiádě se dělí Norsko a KLDR

Nedíváme-li se na zimní olympijské hry vysloveně českýma očima, jejich bilance žádnou senzaci nepřinesla. Tedy aby nevznikla mýlka. Hry určitě přinesly to, co dělá olympiádu olympiádou – skvělý sport i překvapivé výsledky včetně „zázraků na sněhu či na ledě“. Přinesly posun i v tvrdosti vůči dopingu: Rusko muselo soutěžit pod olympijskou značkou (zkratka OAR), ne jako národní tým. Ale podíváme-li se na bilanci týmových výsledků, u níž se vždy zdůrazňuje, že je neoficiální, ale o to větší pozornost přitahuje, nic zlomového se neděje, což vlastně překvapivé je.

Soutěž národů vyhrálo Norsko. Na první pohled je logické, že v zimních hrách uspěla „zimní země“, ale oproti trendům letních her je tu rozdíl. V těch letních bojují o prvenství velmoci současné (USA, Čína, Rusko) sminulými (Británie, Německo). USA vyhrály v Riu a Londýně, Čína v Pekingu. Ale v zimních hrách se drží zavedená tradice. Na rozdíl od politiky, kde zavedené strany ztrácejí, na zimních hrách vyhrává zavedené Norsko (teď v Pchjongčchangu, v Soči bylo o fous druhé, předtím vyhrálo v Salt Lake City). I Čína je „zimní země“, klima v Mandžusku se podobá Sibiři, ale na válcování zimních her ani na Norsko nemá. A díky Ester Ledecké ani na Česko.

Jak už jsme ale psali dříve, v jistém smyslu vyhrála už předem komunistická Severní Korea. Do her se vnutila na poslední chvíli, a to jen proto, že jihokorejští pořadatelé – za potlesku světa – chtěli udělat vstřícné gesto. Mělo nějaký význam? Přineslo aspoň symbolickou protihodnotu? Teď definitivně vidíme, že ne. Určitě ne ve sportu: severokorejští účastníci zůstali pod laťkou pozornosti. Jen v praxi nahrálo režimu KLDR. Jak jinak by Kim Čong-un zviditelnil svou sestru ve světě? Jak jinak by se mohl producírovat generál Kim Jong-čchol? Přiznejme si, že tato vstřícná gesta jsou planá. Dnes je tomu právě deset let, co v Pchjongjangu zahrála na misi dobré vůle Newyorská filharmonie. Co ten koncert přinesl? Pouze to, že KLDR v klidu cizeluje atomovou bombu a pokrokový svět nadává Americe za roli globálního četníka. Zbyněk Petráček