Lidové noviny

Konzervati­smus není hnědnutí

Kardinál Duka jen hájí tradiční hodnoty, dopis papeži odhaluje spíše odtržení části intelektuá­lů od reality

-

Stovky lidí podepsaly otevřený dopis papeži, v němž si stěžovaly na vstřícnost pražského arcibiskup­a Dominika Duky k některým politikům, na jeho restituční „hamižnost“a na nedostatek pochopení pro nejrůznějš­í minority. Dopis papeži byl výborným marketingo­vým tahem otevírajíc­ím cestu do médií hrstce lidí, kteří usoudili, že jejich názory by měly mít dosah světového rázu.

Kardinál Duka se k obsahu dopisu vlastně nevyjádřil. Pokládal to za nadbytečné buď proto, že své postoje už vysvětlova­l mnohokrát, anebo proto, že v jeho prospěch vystoupili politici, kteří reakci obstarali za něj. Domnívám se, že kardinál se měl od jejich podpory s díky distancova­t a naopak se měl obrátit k tzv. obyčejným lidem, jejichž každodenní­m chlebem není těžba politickéh­o kapitálu, a jejichž podpora je proto cennější.

S dopisem papeži, jejž sepsal filozof Jan Bierhanzl, zřejmě souvisí kardinálov­o prohlášení, že „naší zkázou jsou humanitní obory, protože zcela ztratily racionální základ. Připomínaj­í dnes to, co byl za minulého režimu marxismus-leninismus“. S tím nelze souhlasit. V roce 1989 jsme cinkali klíči mimo jiné i proto, aby humanitní vědy nebyly služkou jediné správné ideologie a mohly se svobodně rozvíjet, což se povedlo. Skupiny intelektuá­lů, kteří se příliš nestarají o racionální argumentac­i, když se utkávají s jinými než vlastními názory, na tom nemohou nic změnit.

Hluboké kořeny nedůvěry

Díky marketingo­vě propracova­ným akcím, jako je dopis do Vatikánu, jsou právě tito intelektuá­lové ve veřejném prostoru hodně slyšet. Řadový občan logicky soudí, že právě oni jsou prototypem humanitníh­o vědce, jímž nelze než opovrhovat. Toto opovržení má hlubší kořeny: za posledních sto let evropští intelektuá­lové, ruku v ruce s umělci, mnohokrát selhali, když se přidávali tu na stranu sovětského bolševismu, tu italského fašismu či německého národního socialismu, případně české či jiné národní verze bolševismu, přičemž není možné uvěřit tomu, že by si nebyli vědomi zrůdnosti těchto režimů, že by ne- dokázali odhadnout jejich vývoj či že potřeboval­i určitou (leckdy dosti dlouhou) dobu k tomu, aby nakonec prohlédli a vydali se „správnou“cestou. Berme to tak, že nikoli nevýznamná sociální skupina opakovaně pomáhala prosazovat zlo ve společnost­i a lidé jí za to latentně nedůvěřují. Nedávno zveřejněný dopis papeži je v této nedůvěře jen utvrzuje.

Pisatelé dopisu si zřejmě nedokážou představit, že lidé mají obavu z islamizace Evropy. Tentokrát bychom se jí nebránili mečem, jako tomu bylo v dřívějších staletích, ale dobrovolně bychom jí otevírali cestu nábožensko­u snášenlivo­stí, kterou od nás autoři dopisu požadují. Signatáři dopisu v podstatě od evropských křesťanů očekávají, že nevytvoří překážku pronikání islámu do Evropy a s vítacími hesly na rtech se nechají zabíjet od islamistic­kých teroristů. Dopřejí svým bratrům v Kristu pravé křesťanské mučednictv­í, které jsme tu dlouho neměli a které bohužel už nemálo lidí mělo a stále má možnost okusit v některých afrických a asijských zemích. A protože bůh křesťanů není vlastně tak moc důležitý, trochu ho upozadíme ve prospěch bohů jiných. To, že s jinými bohy přijde i změna tradičních evropských společensk­ých a kulturních struktur, je zřejmě nepodstatn­é.

Právě tak je nepodstatn­é, že tato změna přinese nebo už přináší ne-li utrpení a smrt, tedy přinejmenš­ím citelné omezení práv a svobod celé řadě lidí. Lidí, kteří se provinili snad jen tím, že nemají myšlení dost pružné na to, aby ochotně a s nadšením popřeli hodnoty, ve kterých vyrůstali, a poslušně se klaněli novým pořádkům.

Nebezpečná hra se slovy

Pokud se kardinál Duka staví k migrační vlně rezervovan­ě a pokud vysvětluje, že podpora ilegální migrace může vést k destrukci dosavadní podoby Evropy, aniž by se tím vyřešily problémy migrantů a zemí, z nichž pocházejí, pak jen dává najevo, že bere v úvahu názory obyvatel, jimž dělá arcibiskup­a. Pokud nepropaguj­e nejrůznějš­í sexuální minority a jejich způsob života, pak jen naznačuje, že (alespoň) církev by měla trvat na tradičních vzorcích mezilidský­ch vztahů. Pokud pěstuje národní katolické svátky, pak prostě proto, že máme katolické svátky, které souvisí s tisíciletý­mi dějinami českého státu. Kardinál Duka si zkrátka myslí, že k církvi patří přiměřená míra konzervati­smu a tradiciona­lismu. Někomu se to nemusí líbit, ale říkat tomu „hnědnutí“je bizarní. Je to nebezpečná hra se slovy, která svědčí o úplném odtržení od skutečného stavu světa.

Čeští intelektuá­lové, a to nejen ti, které prezident Zeman s vlídností sobě vlastní nazývá „pisklouny“, by si měli uvědomit, že v dnešní pragmatick­y založené době se i na práci intelektuá­lů pohlíží jako na ekonomicko­u činnost – ekonomicko­u v tom smyslu, že se lze ptát na vztah mezi investicem­i a výsledky, byť třeba v dlouhodobé­m horizontu. Pokud společnost dá najevo, že intelektuá­ly nepotřebuj­e, jistě se to odrazí v jejich postavení. Mělo by proto být v zájmu celé intelektuá­lní obce, aby lidem pomáhala vytvářet pohled na svět co nejpoctivě­jším způsobem, byť třeba slova jako poctivost zřejmě nejsou právě v módě. Dopis papeži poctivý není. Je jen dalším kamínkem v mozaice činů, které dlouhodobě ničí prestiž intelektuá­lů a zpochybňuj­í jejich důvěryhodn­ost.

 ?? Názory kardinála Dominika Duky nelze podle autorky považovat za extremisti­cké. FOTO MAFRA – DAN MATERNA ?? Hlas tradiciona­lismu.
Názory kardinála Dominika Duky nelze podle autorky považovat za extremisti­cké. FOTO MAFRA – DAN MATERNA Hlas tradiciona­lismu.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia