Braňme se před „nežádoucími“investory

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

Francie se hodlá více bránit nepřátelskému převzetí svých firem v citlivých odvětvích. Schvalovat je bude muset národní a bezpečnostní výbor, jemuž bude předsedat prezident.

Spektrum strategických podniků se rozšířilo vedle nynějších sektorů jako doprava, voda, energetika, telekomunikace či zdravotnictví o umělou inteligenci, mikročipy, letecký průmysl či ukládání dat. Chystá se i zákon o zlaté akcii v podnicích, kde má stát minoritu. Zároveň bude vláda daňově podporovat Francouze, aby investovali do svých podniků.

Francouzské ochranářství je tradiční, ale není druhým extrémem, že Česká republika seznam strategických podniků nemá? zisku, nýbrž proto, že se tím dostane k citlivým místním informacím či nástrojům – dejme tomu se stane součástí místní kritické infrastruktury. A to se pak může, zvolíme-li extrémní případ, hodit třeba ve válečném konfliktu.

Už delší dobu proto upozorňuji, že Česko, ostatně jako každá země s nezakrnělým pudem sebezáchovy, by se mělo takovým investorům bránit. Tedy vytvořit si standardizovanou proceduru pro rozpoznávání investorů žádoucích a nežádoucích. A samo- zřejmě zajistit, že tato procedura nebude zneužívána pro jiný než tento účel. analytik, Česká spořitelna

závod o rozprodávání všeho státního nás dovedl až do pasti, kdy nám pod rukama mizelo jedno strategické odvětví za druhým. Z těch velkých dnes vlastníme jen státního dopravce, poskytovatele energií, poštu, jeden pivovar či správce lesů a i ti mají co dělat, aby neskončili v soukromých rukou.

Pro inspiraci k ochraně toho mála, co nám zbylo, nemusíme jezdit až do Francie. Poláci si svá síťová odvětví střeží a prodej klíčové infrastruktury je tam regulován tak, aby společnosti byly chráněny proti nepřátelskému převzetí, které by mohlo ohrozit zájmy státu. Němci si zase případnou privatizaci síťových odvětví regulují rozpočtovým zákonem a společnosti v majetku státu podléhají spolkovému regulačnímu orgánu.

třeba být opatrný při srovnání české ekonomiky s těmi velkými typu Číny, USA či Francie. Česká ekonomika je typicky malá otevřená, závislá na vývozu zboží a služeb, což z logiky platební bilance bude vždy vyvolávat příliv zahraničního kapitálu.

Přesto i zde existuje prostor pro úvahy o vhodné podobě ochrany. Příklademmůže být sektor vodního hospodářství, kde se ukázalo, že soukromé vlastnictví limituje možnost čerpání prostřed-

chránit domácí firmy vždy na konci dne zaplatí spotřebitelé. Nic není zadarmo a ani ochranářská politika. Promítne se ve vyšších cenách a horší kvalitě služeb, které ochráněné firmy nabízí. Nejinak tomu bude ve Francii.

Michal Pícl: Chraňme, co nám zbylo Lubor Lacina: Lepší trh než politik Protekcionismus s lidskou tváří

hlavní ekonom skupiny Roklen

Debata je redakčně krácena. Dále do ní přispěli Pavel Kohout, Lubomír Lízal, Jan Mládek, Edvard Outrata a Dušan Tříska. Celé texty najdete na adrese www.ceskapozice.lidovky.cz