Temné výročí
voří pořád jako o politické straně. Nicméně tenkrát, od založení v roce 1921 až po pád režimu v roce 1989, nešlo o politickou stranu v klasickém slova smyslu. Bylo to vojensky organizované těleso, postavené a řízené hierarchicky.
Dnes už mladí lidé neznají pojem demokratický centralismus – v praxi znamenal bezpodmínečnou poslušnost při přenosu příkazu shora do podřízených složek až do základních organizací rozptýlených po celém státě. Převzetí moci byl konečný cíl po celou tu dobu. Od tehdejších demokratů to byla zaslepenost, že to neviděli a nechápali – a v roce 1948 neměli proti tomu šanci tím spíš, že tato (převážně) neuniformovaná armáda měla oporu v Sovětském svazu.
Dále pak měli komunisté oporu v takzvané pokrokové inteli-
Putna
Středa Baldýnský genci. To je obzvlášť bolestná stránka věci. Milicionářům, bachařům, katům a estébákům připravovali cestu pokrokoví básníci, spisovatelé, malíři i herci. Kdyby někdo chtěl psát dějiny zneužitého idealismu, byla by to hodně tlustá kniha.
K pochopení věci mi hodně pomohla jen málo tlustá kniha. Napsal ji Ota Ulč a jmenuje se Komunistická justice a třídní boj. Ota je můj přítel, narodil se v roce 1930 a jako 29letý soudce uprchl na Západ, který tehdy ještě byl Západem. Nové vzdělání získal na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Ona kniha vychází z jeho disertační práce, v níž vylíčil, co všechno museli komunisté postupně udělat, aby převzali celý státní stroj do svých rukou. Velmi poučné čtení.
V té podobě, jak se to stalo
Čtvrtek
Oliva v roce 1948, se dějiny opakovat nebudou. Nicméně právě můj přítel Ota, který nadále žije v USA, poukazuje na to, jak současní idealisté dláždí cestu k nesvobodě. Děje se to tam jako tady, ten nenápadný pochod institucemi, jak ho vymyslel Antonio Gramsci a jak ho realizují spasitelé světa pod rozvinutým praporem lidských práv a občanské společnosti. Ten příští únor 48 bude bez milic a šibenic. Výsledek bude ale zhruba stejný, mrtvolný svět nesvobody. A na rozdíl od roku 1959, kdy utekl Ota, nebude kam utéct. Určitě ne do Ameriky. ONDŘEJ NEFF
Pátek Šustrová Sobota Hanák