Hlavně klid na práci, soudruzi

Byla jsem sice úplně malá holka, ale dobře si vzpomínám na třaslavý hlas dvojnásobného zrádce Ludvíka Svobody, kterým v rozhlase vybízel obyvatelstvo, aby zachovalo klid a pasivní rezistenci. Je to zvláštní, vždycky když se u nás něco semele, nastupuje požadavek udržení klidu na práci, a ten se omílá jako mantra. Ke klidu občany vyzývala v Listopadu i Jarmila Šuláková, ta naše velká polistopadová legenda lidové muziky. Je to frustrující, všechno si pamatovat, ale co se dá dělat. Šuláková pravila, že neví, co ti mladí chtějí, a že by si raději měli zazpívat.

A udržováním klidu se samozřejmě hájí i rozmilý poslanec Ondráček, z toho, co tehdy mlel v televizi aMladém světě, je viditelné, jak měl v Listopadu hezky vymytou hlavu pobytem na vojně a u pohotovostních sborů a jak vidno své názory si podržel, a jestli se teď pod tlakem svého postu zřekl, nic to na věci nemění. Do KSČ vstoupil v roce 1989, v době totálního marasmu a agonie vlády jedné strany. Takový krok tehdy nepůsobil nejen morálně, ale ani moc chytře, ovšem ukazuje se, že mladý muž byl prozíravý, protože strana mu nakonec přece jen umožnila oslnivou kariéru. A teď je z něj velký odborník na bezpečnostní problematiku a všichni opakují, že hlavně proto byl do komise pro kontrolu GIBS původně zvolen. Zřejmě se v celém parlamentu jiný nenajde, a u „komoušů“teprve ne. Však je také trojnásobně graduován a hrdým držitelem titulů JUDr., PhDr., PhD.

Vida vida, a přitom ho nevzali ani na vojenské gymnázium, kam se, jak známo, nikdo nehrnul, ač lampasáci prováděli čile nábor. Nepřijetí z kádrových důvodů jaksi nepřicházelo v úvahu, Ondráčkův papínek Jaroslav to dotáhl až do ÚV KSČ. Je to takový brebta, který nyní mimo jiné sdělil národu, že ti kluci (rozuměj z pohotovostních oddílů) byli strašlivě vyděšení, jelikož jim studenti před očima šermovali svíčkami. Zábavné? Možná. Jenže za minulého režimu s těmito hochy až taková sranda nebyla, byli totiž u moci a rádi by ji chtěli zpátky.