Když se chceš šetřit, jdi z pódia
Dnes večer budou mít lidé možnost nahlédnout do světa barokního skladatele Jana Dismase Zelenky. Ensemble Berlin Prag pokřtí nové 2CD
Dnešní koncert v pražské Novoměstské radnici je mimořádný z několika důvodů. V podání mezinárodního souboru Ensemble Berlin Prag představí a pokřtí dvojalbum s nahrávkou šesti sonát Jana Dismase Zelenky pro dva hoboje, fagot a basso continuo. Vznikla z iniciativy Viléma Veverky, který tentokrát k roli interpreta přidal i post producenta. Soubor ji ve špičkové kvalitě nahrál v prestižním německém studiu Teldec a vydal ji Supraphon.
Před třinácti lety se nad dílem Jana Dismase Zelenky sešli tehdejší stipendisté Orchestrální akademie Berlínské filharmonie, český hobojista Vilém Veverka a izraelský fagotista Mor Biron. Pod vedením předního německého hobojisty a pedagoga Dominika Wollenwebera tehdy nastudovali a v Berlínské filharmonii i uvedli skladby Zelenky a Couperina. Tím odstartovala jednak trvalá spolupráce učitele a žáků, jednak úsilí „zdolat“zásadní dílo barokního mistra, a do třetice i pro ten účel sestavený soubor (tři z jeho hráčů jsou členy Berlínské filharmonie), jenž záhy získal mezinárodní renomé.
„Ano, prvotním důvodem, proč vznikl soubor Ensemble Berlin Prag, byl, že jsme se chtěli zabývat právě hudbou Jana Dismase Zelenky, což není úkol snadný, chceme-li dojít k věrohodnému poznání díla a dospět k jakési autenticitě jeho uchopení. Vybrali jsme si Zelenku jako téma a s vědomím velkoleposti a nadčaso- vosti, a ovšem i technické náročnosti tohoto díla se jím poctivě zabývali několik let,“říká Vilém Veverka. „Věřím, že nahrávka, která nyní spatřila světlo světa, špičkově prezentuje úžasného barokního autora. Představuje takřka dvě hodiny hudby, je pozvánkou do světa Jana Dismase Zelenky a věřím, že je posluchačsky schůdná – pro kohokoli. Genialita autora tkví právě v tom, že jeho hudba je otevřená, přístupná jakémukoli posluchači, pokud je ochoten poslouchat a vnímat.“
Trpělivé broušení diamantu a nejlepší studio
Vilém Veverka vysvětluje, čím pro dnešní posluchače může být Jan Dismas Zelenka aktuální: „Zůstal svůj, nepřizpůsoboval se dobovým konvencím, proto se jeho genialita mohla naplno proje- vit a znova a znova nás fascinuje, vede k novým poznáním, a to svědčí o kvalitě této hudební materie.“
Aby dnešní hudebníci mohli dospět k tomu, co je nazýváno poučenou interpretací, je třeba vyložit dílo co nejautentičtěji. „Specialisté se zabývají detailním zkoumáním, výklad díla se snaží co nejvíce přiblížit předpokládaným záměrům autora, ale významný podíl pak do výsledku vkládá pochopitelně interpret,“připomíná pro něj mimořádné setkání s Reinhardem Goebelem, specialistou na historicky poučenou interpretaci barokní hudby, jenž byl supervizorem současné nahrávky. „Bylo to setkání charakteristické intenzitou, hloubkou jeho povědomí, schopností argumentovat, tím jak soustavně studoval dobové prameny. Přiměl nás, aby- chom semy sami ten diamant, který už jsme znali a mnohokrát hráli, pokusili znovu vybrousit. Byl to dlouhodobý proces a na základě zkušenosti s Goebelovým výkladem jsme vyloučili domněnky, s hlubokým přesvědčením a na základě opakovaného provádění po mnoho let jsme došli k maximálnímu výsledku – je to náš otisk, podpis po mnoha letech.“
Vilém Veverka nezastírá, že dvojcédéčko, jež nyní s kolegy předkládá veřejnosti, je pro něj nejzásadnějším projektem, na jakém se doposud podílel. Spojení technických možností současných nástrojů s důkladným vhledem do barokní interpretace spolu s odhodláním „udělat světovou nahrávku se světovými interprety“, bylo náročné – lidsky i finančně. Jen čistá nahrávka ve studiu stála půl milionu korun. „Za to bychom měli s Kateřinou Englichovou tři desky a ještě by nám možná zbylo na dovolenou,“komentuje nákladnost projektu Vilém Veverka. „Určitě jsme to mohli nahrát u nás, ale rozhodli jsme se, že jde o tak významný záměr, že na něm šetřit nemůžeme a nebudeme a dopřejeme si nejlepší studio – a kvalita je opravdu dosud nepoznaná.“
Splněno ještě nemám
Desku představili koncem minulého roku v Berlíně na zásadním koncertu, který byl zároveň debutem souboru Ensemble Berlin Prag v komorním cyklu Berlínské filharmonie. Dnes její koncertní provedení nabídne pražskému publiku, mezitím však Veverka absolvoval v Praze i světovou premiéru koncertu pro hoboj a orchestr, který pro něj zkomponoval hudební režisér a skladatel Jiří Gemrot a jenž počátkem ledna uvedl se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK řízeným Tomášem Netopilem.
Na otázku, co dál by chtěl „zdolat“, čerstvý čtyřicátník odpoví bez váhání: „Podstatné je překračovat mantinely, kontinuálně se posunovat. Všechno se vyvíjí, hudba, společnost, lidi i já. Touto deskou mi bylo umožněno zdolat víc než komukoli v mém oboru u nás a málokomu v zahraničí, přesto se rozhodně necítím saturován ve smyslu uspokojení, že bych měl uděláno, splněno. Souhlasím s Petrem Altrichterem, který na adresu těch, kteří se nemíní namáhat, prohlásil: ,Když se chceš šetřit a hrát pořád dokola stejně sterilně, bez vývoje, tak jdi z pódia.‘ Možná teď zdánlivě trochu zvolním, ale jen proto, abych se mohl věnovat i dalším svým zájmům a v klidu vymýšlel, jakým směrem vykročit dál, na čem velkém v budoucnu zapracovat.“