Slovensko potřebuje nový směr
Dobré důvody, proč stál Fico v čele své země, jsou pryč. Jeho konec je neodvratný
Vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky byla až příliš okatou popravou. Nic, co by dovolilo pochybnost, zda nešlo o loupež, citový motiv, omyl či náhodu. Uvnitř domu v zastavěné oblasti jedna rána do srdce a jedna do hlavy. Obětí je nepohodlný novinář i jeho partnerka.
Slovy kriminálek tak někdo poslal vzkaz: bojte se o sebe i o své blízké i v samotném srdci svých domovů, zatímco my se nebojíme ničeho. Ať to byl kdokoliv, položil tak otázku, zda stát dokáže zaručit, že taková drzá vražda bude řádně vyšetřena a potrestána. Jenže byla to otázka řečnická.
Odpověď zná Slovensko od podzimu, kdy policie po sedmi letech uzavřela vyšetřování vraždy advokáta Ernesta Valka. I on byl usmrcen uvnitř svého domu jediným výstřelem do srdce. Jako právník zastupoval stát i firmy, poškozené tunelováním nebo podvody v řádech mnoha miliard. A nitky vedly i do nejvyšších pater politiky 90. let.
Smrt Ernesta Valka policie neobjasnila sama. Po sedmi letech se ke spoluúčasti na ní přiznal již vězněný zkušený bankovní lupič a ze střelby obvinil svého komplice. Verzi o loupežném přepadení věří málokdo. Proč dva protřelí zločinci měli zapotřebí vtrhnout do domu nemaskovaní, právníka zastřelit přesně mířenou ranou a neukrást nic, kromě zbraně oběti?
Nedůvěra ve slovenskou policii a justici má dlouhé a hluboké kořeny. Že premiér Robert Fico se svou stranou Smer přesto léta drtil soupeře, má dobré vysvětlení. Nelze mu upřít určité státnické kvality a schopnost naslouchat touhám domácího publika i očekáváním okolního světa. Angažoval se při přijetí eura, které zemi politicky i ekonomicky prospělo, dokázal rozdávat voličům různé dárky, aniž by viditelně ublížil ekonomice, doma brojil proti imigrantům a v Bruselu se tiše chlubil přijetím pár rodin, díky čemuž Slovensko na rozdíl od ČR nečelí evropské žalobě.
Vedlejší efekty
Část voličů si zpráv o nekalém propojení politiky s byznysem buď nevšímala vůbec, nebo je brala jako nutné zlo, které hrozí i od ostatních, a možná méně schopných stran. Příkladem je krátký příběh strany Sieť. Do předloňských parlamentních voleb šla s příslibem čistoty a průhlednosti. Přes očekávání se do sněmovny dostala jen těsně, když se po indiciích, u koho všeho shání peníze na kampaň, objevila informace o tajném předvolebním setkání s ministrem vnitra Robertem Kaliňákem.
I letmý výčet kauz, kterým ministr vnitra čelil, přesahuje možnosti tohoto textu. Patří mezi ně podezření z tunelování tajné služby, majetkové převody podezřelé buď kvůli odpočtu DPH, nebo kvůli zvýhodnění jedné ze stran, i osobní obchody s podnikateli nevalné pověsti.
Dobré důvody na vstup do vlády se Smerem a nacionalisty snad předloni měla i strana Most-Híd. Bez fašistů a populistů to byla jedna z mála většinových variant – a nejvíce proevropská. Příslib, že Most-Híd ve vládě ohlídá stranu Smer, ovšem padl už ve chvíli, když rychle sko- čil do Ficovy náruče a netrval alespoň na odchodu Roberta Kaliňáka z funkce ministra vnitra. Pak by snad mělo smysl zatnout zuby nad osobou samotného premiéra Fica, který léta kryje svému korunnímu princi Kaliňákovi záda a sám bydlí v nemovitosti, figurující v jedné ze zmíněných kauz.
A který si také, jak už víme, na úřad vlády přivedl osoby obchodně propojené s Antoninem Vadalou. Člověkem, jenž je podle nedokončeného článku Jána Kuciaka zástupcem kalábrijské mafie ’Ndrangheta na Slovensku a podle kolegů oběti měl motiv si vraždu objednat.
Konec starých časů
Dobré důvody Ficova vládnutí tak pominuly. Ze vzorného žáka Bruselu se Slovensko náhle stalo podezřelým, kde evropské orgány kontrolují nakládání s eurofondy, o nichž Kuciak psal. Že premiérova blízká poradkyně byla obchodní společnicí Antonina Vadaly, na jehož aktivity prý italská policie upozornila Slovensko již před několika lety, bylo nepřijatelné nehledě na to, zda údajný mafián stál za vraždou, či nikoliv. Ovšem smrt snoubenců, poté pohřbených ve svatebním šatu, se stala pro veřejnost už naprosto nepřijatelným symbolem. Zejména když i další možní podezřelí mají co do činění s hlavní vládní stranou.
Před zraky rozhořčené veřejnosti byla výzva prezidenta Andreje Kisky k rekonstrukci vlády nebo předčasným volbám vlastně mírná. Robert Fico dostal šanci se zbavit ministra vnitra a umožnit očistu policie, a být s ještě více zaťatými zuby snášen jako premiér. On ale z Kaliňáka udělal své siamské dvojče a prezidenta obvinil z takřka pokusu o převrat, řízeného americkým miliardářem maďarského původu. Komentáře, že se tím vydal na cestu svého maďarského kolegy Viktora Orbána, působí děsivě. Ficovi k tomu však chybí politická i mediální síla, kterou již nemá jak dohnat.
Mnohem pravděpodobněji mu hrozí osud jeho předchůdce Vladimíra Mečiara. Ať už konec přijde za týden, nebo za rok, nejspíš je neodvratný – a nebude důstojný.