Zločin v Muzeu
Místo unikátních minerálů astronomické hodnoty jsou ve sbírkách Národního muzea jen bezcenné syntetické napodobeniny, odhalil v pondělí Robert Břešťan na serveru HlídacíPes.org. Ve zkratce: vedení Národního muzea přiznává, že o problému již léta ví, netuší ale, jak se něco takového mohlo stát. Byly kameny chybně či záměrně nadhodnoceny během akvizice? Ukradl je někdo a nahradil bezcennými kopiemi? A kdy k věci došlo? Podle náměstka generálního ředitele Michala Stehlíka, citovaného v článku, k záměnám došlo před rokem 1990, takže případné trestné činy jsou již promlčené a tehdejší kurátor mineralogické sbírky po smrti. „Je to trochu detektivka,“říká Michal Stehlík.
Prostředí muzea je pro děj detektivky nebo thrilleru velmi vděčné, jak ukázal světu třeba Dan Brown. Možná, že české muzeum by mohlo být i velmi dobrým rámcem pro román sociální: představme si takového chudáka kurátora, který bere v roce 1980 tisícovku hrubého a má na starosti předměty nedozírné hodnoty. Kdo by odolal tomu pokušení, zvláště když ví, že přírodní kašmírský safír od syntetického prakticky nejde rozeznat bez náročného zkoumání? Nešlo by o první takový případ, policie již několik let vyšetřuje dlouholeté rozkrádání sbí- rek litoměřického muzea jeho zaměstnanci (za čtvrt století ukradli deset tisíc sbírkových předmětů).
Na celou kauzu se můžeme dívat ještě jiným způsobem. Není dokladem pokračující kultury mystifikace tak oblíbené v národním obrození, kdy Muzeum vzniklo? Výjevy z bájných Rukopisů dodnes zdobí Národní divadlo, v Pantheonu Muzea do jeho rekonstrukce stála busta legendárního sázavského opata Božetěcha, tak proč by měly být kameny v jeho mineralogické sbírce pravé? Češi dokázali vždy improvizovat, a čeho se jim nedostávalo, to si prostě vymysleli. Skleněný drahokam za vitrínou plní svou funkci stejně dobře jako ten přírodní. Nemusí být pravý, stačí, aby všichni věřili, že pravý je.
Češi dokázali vždy improvizovat – čeho se jim nedostávalo, to si prostě vymysleli. Skleněný drahokam za vitrínou plní svou funkci stejně dobře jako ten přírodní. Nemusí být pravý, stačí, aby všichni věřili, že pravý je.
Mám ale pocit, že v celém tom příběhu něco nehraje. Generální ředitel Muzea Michal Lukeš nic neskrývá, naopak ochotně pouští televizní kamery až do sejfu. Až se provede inventarizace, Muzeum prý slavné padělky vystaví. Připomeňme, že před necelým rokem si tentýž Michal Lukeš vymyslel, že z Pantheonu budou odstraněny busty Julia Fučíka a Fráni Šrámka, přičemž ta první zmizela již dávno a ta druhá tam dokonce nikdy nebyla. Nejsme tu tedy náhodou svědky další mystifikace pana generálního? Co je na světě nudnějšího než mineralogická sbírka? Oč je ale přitažlivější sbírka kamenů spojená s nějakou historkou, jak někdo nejcennější kousky nahradil sklem a nikdo si toho padesát let nevšiml? Touto mystifikací na druhou by se Michal Lukeš stal skutečným obrozencem 21. století a zapsal se zlatým písmem do dějin PR.