Paneláky, jak dál?
Sídliště bychom neměli zatracovat, mají své kvality, říká historik architektury Rostislav Švácha
Výstava Bydliště: panelová sídliště v historických sálech rekonstruovaného Uměleckoprůmyslového musea v Praze nejen významně dokumentuje výstavbu sídlišť od jejich raných dob až po postmodernistické verze pozdních 80. let a revitalizovanou současnou podobu, ale otevírá řadu otázek. šovat. I v těch dobách relativně špatných vznikaly kvalitní věci. V Praze máme dvě obrovská sídliště, která se začala stavět v 70. letech prakticky současně: na Jižním Městě se začalo pracovat v roce 1967 a na Jihozápadním v roce 1968. I počet obyvatel je na obou přibližně stejný, ale architektonická a urbanistická úroveň je rozdílná. Na Jižním Městě se pořád opakuje jedno kompoziční téma, domy kladené v pravých úhlech. Tomu architekt Voženílek říkal kontra směrová skladba. Na Jihozápadním Městě naopak ten obrovský prostor rozdělili do čtyř základních částí a každá má jiné zastavovací schéma.
LN Staly se některé paneláky skutečnou architekturou?
Technologie si vynutila své, architektonicky to byl někdy nezvládnutelný úkol. V 60. letech ale můžeme na několika sídlištích najít paneláky, které se staly sku- tečnou architekturou. Třeba mezonetové byty na kladenském sídlišti Sítná. Sídliště Březenecká, kde architekt Rudolf Bergr vytvořil tři experimentální domy inspirované brutalistickou architekturou podle Corbusiera. Vysoko bych kladl i deskové domy na sídlišti Ďáblice. Ale liberecký Wolkerák dodnes pokládám za zázrak. Jaromíru Vackovi se podařilo dosáhnout kvality, jakou žádný jiný panelák nemá, a to je dojem křehkosti. Překvapilo mě, že architekti už v roce 1945 vytvořili Blok architektonických pokrokových spolků (BAPS), kdy se přihlásili ke komunistické ideologii a stali se jakýmisi sociálními inženýry. Po roce 1948 stavěli pro „nového“člověka, dnes podléhají diktátu developerů.
Dnes se to ukazuje ve vší nahotě, ale má to tradici už z 20. a 30. let minulého století, kdy simodernističtí architekti mysleli, že vědí, co je pro lidi prospěšné. Drtivá většina funkcionalistů byla levicového smýšlení. Udělali chybu, že se až příliš politicky angažovali a přivítali Vítězný únor. Ti dnešní dělají chybu úplně opačnou, že se neangažují vůbec. Jenom slouží developerům a to je druhý extrém. Karel Teige tomu říkal „vývoj od škarpy ke škarpě“. Je to hodně typické pro českou kulturu a pro českou společnost, od jednoho extrému k druhému. Já osobně mám radši zlatou střední cestu.
LN Jsou tu výjimky jako architekt Josef Pleskot. Jeho úprava Komenského náměstí v Litomyšli by mohla být vzorem pro revitalizaci jiných sídlišť.
Ano, naprosto. A navíc, už v 90. letech, v té vlně odmítání a zesměšňování sídlišť, byl Pleskot jeden z prvních, kdo se proti tomu ozvali. A ještě Ladislav Lábus. Otázka, co se sídlišti, se vynořila v 90. letech. Vyčítám českým architektům, že se o to prak- ticky nestarali, s těmi několika světlými výjimkami, jako je Pleskot, Lábus nebo poslední dobou Michal Kohout, který má program na fakultě architektury, jenž se jmenuje Sídliště, jak dál. Takže na procesu takzvané humanizace, a zdůrazňuji to takzvané, se architekti nepodíleli. A to platí i o zateplování, kterým se úplně stírají rozdíly mezi jednotlivými domy. Barevnost tomu moc nepomůže.
LN Co se s tím dá dělat?
Nevím, je to tak masový proces, že se nedá dělat nic. Ale je varovné, jak se to šíří i do vnitřního města. Řekl bych, že jsme se stali obětí nějaké polystyrenové lobby, protože v jiných zemích tohle nevidíte. Třeba na severu, v Dánsku, kde mají spousty panelových sídlišť, jsem neviděl jediný zateplený dům.
LN Mají sídliště budoucnost? Budou se stavět dál?
Ona se staví, jenomže developerská výstavba v dnešní době nemůže vypadat jako sídliště, protože developeři nemají k dispozici tolik pozemků. Naštěstí.
LN Byty za pět milionů ale nejsou pro střední vrstvu dosažitelné.
Za první republiky asi sedm procent bytové výstavby šlo ze státní podpory. Sociální bydlení se obvykle definovalo výměrou bytu, byly to tedy poměrně malé byty. Za krize po roce 1930 se to procento dokonce zvýšilo. Nikdo mě nemůže podezřívat ze sympatií k současnému prezidentovi, ale je fakt, že za Zemanovy vlády ministerstvo pro místní rozvoj vymyslelo program podpory startovních, sociálních bytů. A jsou města, která toho využila. Na prvním místě Litomyšl, kde Pleskot na okraji města postavil malou čtvrť. Nebo Horažďovice, ale najdou se i jiná malá města. Velká na to většinou úplně rezignovala, v první řadě Praha. Jsou lidé, kteří na byt v developerské výstavbě nedosáhnou, a mně připadá nemorální je úplně ignorovat.
Autorka je překladatelka a publicistka