David Byrne proti blbé náladě
Kdyby byl člověk zahleděný příliš do sebe, do svých problémů, respektive problémů své země, mohl by mít pocit osamění. Nepotřebuje na to jen vidět výsledky voleb nebo ubohost prezidentské inaugurace, ale třeba to, jak fungují běžné úřady a instituce, bez kterých se bohužel v každodenním životě neobejde. Jenomže takové a většinou ještě mnohem horší problémy samozřejmě řeší celý svět. Co s tím dělat? Na jedné straně se lze propadat do depresí, do – řečeno slovy klasika – „blbé nálady“. Anebo na straně druhé najít aspoň nějaké důvody k radosti.
A přesně takhle se rozhodl s negativismem novinových titulků bojovat právě David Byrne. Založil multimediální projekt Reasons To Be Cheerful (tedy právě vzpomínané Důvody k radosti). Jejich těžištěm je stejnojmenný web, na který ve spolupráci s dalšími přispěvateli muzikant věší „dobré zprávy“v několika tematických sekcích.
Například ve zdravotní oblasti nadějný vývoj v problematice drogových závislostí (s pozitivním příkladem Portugalska), na téma městské dopravy si zase pochvaluje masivní podporu cyklistiky na různých místech světa. Což mu lze věřit, sám je totiž vášnivý cyklista, jak prokázal i při své minulé návštěvě Česka, kdy vyrazil před vystoupením na Colours of Ostrava právě na projížďku po slezské met- ropoli. Součástí projektu Reasons To Be Cheerful je podle jeho slov i album American Utopia.
Stále pilný
Novinka přichází dlouhých čtrnáct let po předchozí Byrneově sólovce Grown Backwards. Což ale neznamená, že by tak dlouhou dobu někdejší předák jedné z nejvýznačnějších novovlnných kapel Talking Heads zahálel.
Mezidobí zaplnil velmi zajímavými společnými projekty s jinými výraznými hudebními hvězdami, stejně jako on vesměs stylově bezhraničními. Ať to bylo s generačním vrstevníkem a dlouholetým spolupracovníkem Brianem Enem ( Everything That Happens Will Happen Today, 2008), s o generaci mladším Normanem Cookem, kterého celý svět zná spíš jako Fatboye Slima ( Here Lies Love, 2010) anebo s ještě výrazně mladší zpěvačkou a kytaristkou Anne Clarkovou, známou pod pseudonymem St. Vincent ( Love This Giant, 2012).
Kdeseti písničkám alba, jejichž většinu napsal Byrne se zmíněným dlouholetým spolupracovníkem Brianem Enem, je potřeba se trochu proposlouchat. Rozhodně nejsou po hudební stránce prvoplánové, i když se nejedná o žádnou alternativu a v podstatě naplňují žánrovou škatulku indie pop.
Většina z nich je vlastně postavena na jednoduchých aranžmá, ve kterých hrají prim elektronické a klávesové zvuky, které jen tu a tam probarví klavír, harfa nebo kytara (jinak Byrneův kdysi zdánlivě nepostradatelný nástroj). Nad zvukově-rytmickými kolážemi se ale nese typická byrneovská melodika, která je násobena jeho nezaměnitelným „zalykavým“vokálním projevem. Přesto všechny valéry těchto melodií, a dokonce i odkazy k dávné minulosti v Talking Heads posluchač odhalí a začne si vychutnávat až tak napotřetí, napočtvrté. American Utopia rozhodně není album pro věčně uspěchané. O to déle samozřejmě vydrží.
Zamotanější, a přitom až vábivé je to s texty. Ne že by v nich nebylo lze najít ona proklamovaná pozitivní témata (v tomto smyslu je asi nejvíce návodná It’s Not Dark Up Here). Ale některé Byrneovy vize, třeba svět nahlížený z pozice kuřete nebo kulky z revolveru, jsou s ohledem na kontext trochu záhadou. To ale nemění nic na tom, že jako celek toto album předsevzetí být důvodem k radosti naplňuje.
Jedním z nejnapjatěji očekávaných alb první poloviny tohoto roku je novinka amerického hudebníka Davida Byrnea. Den D nastal právě dnes a my už víme, s jakým repertoárem přijede v červnu na pražský festival Metronome.
David Byrne: American Utopia