Jít, či nejít?

Když dva dělají totéž, není to totéž

Verbální parazitování na hamletovském dilematu je možná levné, ale některé otázky nemají jasné odpovědi. Ani ta, zda na prezidentova nevhodná slova reagovat odchodem ze sálu. Krásně to vidíme na dvou výrazných tvářích občanských demokratů. Když slova nastupující hlavy státu překročila únosnou mez, bývalá předsedkyně sněmovny paníMiroslava Němcová vstala a za rázného klapotu podpatků odešla středem. Silné, leč stále kultivované gesto dámy, která už toho prostě měla dost. Taková Dagmar Havlová blahé paměti také v parlamentu ostře zahvízdala na prsty, když jistý extremista urážel jejího muže. Navzdory všemu zrovnoprávňování dáma stále může některé věci, které muži neodpustíme.

Naopak předseda strany pan Petr Fiala, muž bytostně konzervativní, zůstal sedět – dal přednost významu chvíle před nevolí nad prezidentovým projevem. Obojí jeví se nám správné i autentické, už proto, že o paní Němcové těžko říci, že by se slova pana prezidenta nějak týkala jí osobně. Úplně jiný postup zvolili zákonodárci TOP 09: předem rozeslali oznámení, že na inauguraci hlavy státu přijdou v černém oblečení a s podobiznou Václava Havla na klopách, a stejně tak se pak jako jedno tělo zvedli, demonstrativně opustili sál a následně se společně vyfotili. Miloš Zeman si musel mnout ruce radostí: topka na jeho provokaci naskočila a on vůči nim použije rčení „Koho svědí, ten se drbe“– vidíte, že jsem měl pravdu, když jsem kritizoval Bakalu a Českou televizi. Jinak řečeno: nelze topkařům vyčítat, že v reakci na prezidentovo rozeštvávání a nálepkování odešli – ale pokud dělají z inaugurace stejný cirkus jako hlava státu, těžko se pak mohou tvářit, že jsou něco lepšího. Petr Kamberský