Polský březen

Radši se budu těšit do Varšavy. Tento týden tam proběhne mohutná oslava, připomínající jeden z „polských měsíců“. Termín „polské měsíce“je samozřejmě známý v Polsku, u nás pramálo. Když se u nás řekne „srpen 1968“, každý chápe, že jde o okupaci Československa. A když se v Polsku řekne „březen 1968“, taky tam každý chápe, oč jde.

V březnu 1968 polští studenti a intelektuálové masově vystoupili proti kulturní politice a omezování občanských svobod (mimochodem je mimo jiné inspirovalo právě probíhající pražské jaro). Bezprostřední příčinou byl příkaz stáhnout z repertoáru Národního divadla ve Varšavě představení Dziadů klasika Adama Mickiewicze v režii Kazimierze Dejmka. Zákaz byl vcelku pochopitelný, hra obsahovala řadu protiruských narážek, na něž

Putna

Středa Baldýnský publikum bouřlivě reagovalo. Ukázalo se však, že pro značnou část společnosti byl nepřijatelný – studenti začali sbírat podpisy pro návrat Dziadů do repertoáru a 8. března se konala velká manifestace na nádvoří Varšavské univerzity. Násilně, bitím manifestujících a zatýkáním, ji rozehnala policie a tzv. dělnický aktiv, což byli většinou příslušníci Státní bezpečnosti, které tam dovezly podnikové autobusy. Nato se vzbouřila řada vysokých škol v celém Polsku, studenti manifestovali a stávkovali, a policie konala. Byla řada zatčených, většinou záhy propuštěných, ale padly i tvrdé tresty. Bylo rozpuštěno několik univerzitních kateder – profesoři ani intelektuálové totiž nezůstali v protestu pozadu za studenty – a stovky mladých lidí putovaly ze škol na povinnou vojenskou službu.

Čtvrtek

Oliva

Nejstrašnějším důsledkem března však byla mohutná „antisionistická“(čti antisemitská) kampaň, provázená inscenovanými schůzemi nespokojených pracujících a končící emigrací asi třinácti tisíc lidí, kteří nedokázali ve vládou vyvolaném antisemitském ovzduší dýchat, byli propuštěni z práce, anebo se prostě báli. Připomenutí března 1968 i jeho důsledků je jistě na místě, škoda jen, že je provázejí ostré spory o to, kdo z tehdejších aktérů má právo veřejně vystoupit a kdo ne, jež znovu svědčí o hlubokém rozdělení polské společnosti podle dnešního politického klíče. PETRUŠKA ŠUSTROVÁ

Pátek Šustrová Sobota Hanák