Umění nikdy nebylo přesnější

Před bezmála čtvrtstoletím jsem jako přednosta (fiktivního) Výzkumného ústavu vizuálního umění (VÚVU) publikoval speciální statistickou studii Jazykové zákampí české teorie (ATELIÉR č. 9/97). Předmětem mého zkoumání bylo zjistit četnost jednotlivých znaleckých kritických termínů v odborném a denním tisku. Výsledkem bylo konstatování, že v posledním roce (1996) bylo v kritických statích a recenzích nejčastěji použito slovo každodennost. Druhou příčku obsadil přívlastek prestižní, třetí byl měkký a čtvrtý pak výraz přesný. (Studii jsem doložil ilustrací koláží výstřižků z tisku). Na základě tohoto zjištění tehdy VÚVU dospěl k závěru, že věta, která nejlépe postihuje problematiku soudobého českého vizuálního (dříve výtvarného) umění, zní: Každodenní prestižní měkká přesnost.

Minulý týden mne napadlo starou studii zopakovat a vyzkou- mat, co je v teoreticko-kritických textech nového. Jako systematik jsem zkusil vyjít hned z první recenze, která mi po těch desetiletích náhodou padla do ruky, z textu publikovaného ve výtvarném magazínu Art + Antiques 11/2017. V článku Zneklidněný pohyb současnosti autor podrobil kritickému rozboru výstavu finalistů Chalupeckého ceny 2017 v Moravské galerii.

A výsledkem bylo jedno velmi zajímavé zjištění: od roku 1996 byly sice tři odborné termíny ze čtyř (každodennost, prestiž a měkkost) nahrazeny aktuálnějšími, důležité však je, že přesnost (v umění tak důležitá!?) se natolik zlepšila, že v celé „soutěži“zvítězila! Pro úplnost uvádím celkový výsledek pátrání v jedenapůlstránkovém kritickém textu – v závorkách jsou uvedeny frekvence výskytu jednotlivých termínů: přesnost (12×), hladkost (10×), čistota (4×), produkce (7×). Aktuální kunsthistorická věta nejpřesněji postihující problematiku dnešního vizuálního umění tedy zní: Přesná hladkost a čistota produkce!

Uvážíme-li, že se jedná o recenzi děl pěti vystavujících, a na každého z nich tak připadají více než dvě přesnosti, dvě hladkosti, téměř jedna čistota a jedna a půl produkce, potom tak hezký průměr o kvalitě celé expozice mladých umělců samozřejmě leccos vypovídá.

Ne všechno se ovšem tak přesně jako umělcům podařilo samotnému autorovi studie, který si často protiřečí. Na jedné straně například tvrdí, že „dnešní umění není skok do dálky“, a na druhé má za klíčové hodnotové umělecké kritérium přesnost, zcela nepostradatelnou právě při měření skoku do dálky! Na závěr musím uvést, že nejpotěšitelnějším výsledkem mé aktuální analýzy bylo zjištění, že vedle přesného času máme dnes už přesné i umění, které je po čtvrtstoletí dokonce ještě daleko přesnější a exaktnější, než bylo.

Autor je akademický malíř, docent katedry scénografie DAMU