Pozor na Čínu

Buďme ostražitější k východním příslibům

Zpráva o tom, že významný čínský investor koupil byť jen desetinu tradičního domácího podniku, vyvolala poměrně velké pozdvižení a debaty o investicích z říše středu. Jde totiž o naše německé sousedy a automobilku Daimler, do které vstupuje velmi opatrně čínské Geely. Jde o mnohem byznysově čistší obchod, než byla ona slavná koupě českého Žďasu tajemnou skupinou CEFC, která se dnes zmítá v problémech. Geely je čistě soukromá firma bez vazeb na vládu, má jen minoritní podíl, a navíc podniká ve stejném oboru, takže jde o potenciálně výhodného strategického partnera. Přesto se Němci ptají mnohem víc, jestli je to dobře, než jsme se ptali my na východní přísliby Miloše Zemana a jeho svity a čínských prodloužených rukou v čele s nechvalně proslulým Jaroslavem „Luftjardou“Tvrdíkem.

Německo si je totiž velmi dobře vědomé toho, že investoři jsou sice vítáni, ale také musejí přinášet víc než jen sliby a danajské dary. A to i ti čínští; i přesto – a možná právě proto –, že naši západní sousedi jsou největším cílem investorů z říše středu ze zemí EU. Mají například zkušenost s prodejem jednoho z největších světových robotů Kuky a dodnes litují, že pustili jednu z nejdůležitějších firem nové průmyslové revoluce a její know-how.

Problémy, které dnes sledujeme kolem CEFC a jejích partnerů, jsou tak jen a jen následek naprosto diletantského a v lepším případě neúmyslného postupu vlád až po tu Sobotkovu. Absolutně nám chybí nástroj na schvalování důležitých investic, ať už z bezpečnostního, nebo prostě strategického hlediska země, jako je například zvláštní komise v USA. Pokud chceme dělat byznys s technokraticko-komunistickou diktaturou a neprodělat na tom, musíme být velmi ostražití a vědět, že tančíme s lukrativním ďáblem, stejně jako to vědí Němci.

Měli bychom si proto dávat pozor nejen na Čínu. Ale ptát se také všech, kteří ji k nám dovážejí, jako jsou nejen pánové Zeman a Tvrdík, ale také Kellner, Prouza a další, čí zájmy ve skutečnosti hájí. Jan Klesla