O úspěchu dnes rozhoduje CQ
Bylo to koncem 90. let minulého století, když dostala Soon Ang, profesorka managementu na singapurské Nanyang Technological University, za úkol updatovat počítačové systémy v zemi, aby se vyrovnaly s problémem Y2K. Tedy s onou „počítačovou chybou tisíciletí“, která měla s příchodem roku 2000 způsobit kolaps počítačových sítí. Ang sestavila tým mezinárodních expertů a pustila se do práce.
Netrvalo dlouho a ukázalo se, že je něco špatně. Přestože byl tým složen z naprostých špiček svého oboru, byl naprosto neefektivní. Jak Ang zjistila, příčinou nebyla nízká odbornost nebo špatná motivace jednotlivých členů týmu. Za vše mohly kulturní rozdíly, které jim bránily v efektivní komunikaci a vzájemném porozumění.
Ang se obrátila na psychologa P. Christophera Earleyho, působícího tehdy na London School of Economics, a společně vytvořili a definovali zcela nový pojem – kulturní inteligence (CQ). Je to podle nich „schopnost efektivně fungovat v rozličných kulturních kontextech“. Podle mnoha psychologů je to právě CQ, a nikoli vaše inteligence, vzdělání nebo snad zkušenosti, co rozhoduje v dnešním globalizovaném světě o úspěchu.
A jak se taková kulturní inteligence pro- jevuje? Lidé, kteří ji mají nízkou, pohlížejí na chování ostatních pouze přes „brýle“vlastní kultury. Třeba nepříliš kulturně inteligentní Američan zvyklý na družné prostředí bude po pár dnech spolupráce považovat své tiché japonské či korejské kolegy za nudné nebo nepřátelsky naladěné. Člověk s vysokou kulturní inteligencí bude naopak chápat, že jejich mlčení je výrazem uctivosti a jakékoli zpětné vazby dosáhne jen tím, že o ni slušně požádá.
Když k nepochopení jiných kulturních zvyklostí dojde v zasedačce, ještě to nemusí mít fatální následky. To bohužel neplatí, když k němu dojde v řízení letového provozu. V roce 1990 spadlo na Long Island letadlo aerolinek Avianca Flight, přičemž zahynulo 73 lidí. Na vině byl údajně kolumbijský pilot, který dosti důrazně nevysvětlil řídicí věži na letišti JFK, že mu dochází palivo. V Kolumbii, podobně jako třeba v Koreji, je silně hierarchické uspořádání společnosti a podřízený semálokdy zpěčuje příkazu nadřízeného (v tomto případě řídicí věži, která pilotovi nakázala kroužit nad letištěm).
Ti, kdo cítí, že mají kulturní inteligenci mizernou, ať neupadají do deprese, částečně se jí lze naučit. Pro některé své vedoucí pracovníky uspořádaly takové školení například firmy jako Starbucks nebo Bloomberg. Myslím, že by se nad něčím podobným mohly zamyslet i některé parlamentní politické strany. V Poslanecké sněmovně za ně sice sedí Češi, mnozí z nich ale evidentně pocházejí z kulturního prostředí, které panuje buď v jiných zeměpisných šířkách, nebo spíš v jiných dějinných epochách.
Když k nepochopení jiných kulturních zvyklostí dojde v zasedačce, ještě to nemusí mít fatální následky. To bohužel neplatí, když k němu dojde v řízení letového provozu.