Nesplacený dluh Nezvalovi
Na první pohled to vypadá jako nesmysl. Máme pocit, že ho přece známe odmalička. Bez ohledu na momentálně vládnoucí režim je přítomen ve školních čítankách. Učí se o něm v hodinách literatury na všech stupních. Dlouhé řady jeho knih můžeme najít na policích antikvariátů. A dá se jen s malou nadsázkou říct, že ani dnes, šedesát let po jeho smrti, nemine rok, aby nevyšla knižní novinka ať v podobě nového vydání některé položky z jeho rozsáhlé tvorby, nebo antologie, do níž je zařazen, anebo třeba memoárů slavné osobnosti 20. století, jež jej – ať už v pozitivním, či negativním smyslu – zmiňuje. Skutečně, Vítězslav Nezval je „mezi námi“neustále přítomen. A přesto: chceme-li se s jeho osobností seznámit blíže a začneme-li googlovat nějakou jeho seriózní kritickou monografii, nedohledáme se. Žádná taková totiž nikdy nevyšla. A je to jeden z největších dluhů současné české historiografie a literární vědy.
Samozřejmě, má-li zájemce energii, chuť a čas, jakýs takýs básníkův obrázek si může poskládat z řady jiných knih, zabývajících se obvykle margináliemi nebo osobními pohledy. Například z doslovů trojdílného vydání jeho vybraných básnických sbírek, které uspořádal v minulých letech pro nakladatelství Host Milan Blahynka (paradoxně týž, který za minulého reži- mu pomohl z Nezvalových sebraných spisů udělat invalidní torzo). Nebo z knihy Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech, v níž týž autor společně s Davidem Vodou před sedmi lety uspořádal skutečně objevné Nezvalovy zápisky z období kolem sebevraždy jeho přítele Konstantina Biebla.
Můžeme si samozřejmě najít příslušné pasáže v memoárových textech Jaroslava Seiferta, Adolfa Hoffmeistera, Lilly Hodáčové, Karla Honzíka, Jana Wericha či Jindřicha Štyrského a řady dalších Nezvalových současníků, přátel, ale i nepřátel. A je tu pochopitelně i několik autobiograficky laděných děl samotného Vítězslava Nezvala: trilogie z 30. let Neviditelná Moskva, Ulice Git-le-Coeur a Pražský chodec i kouzelné paměti Z mého života, napsané (kupodivu) v 50. letech.
Málokde se ale dočkáme zpracování básníkova života, plného velmi komplikovaných nejen politických, ale i uměleckých a životních postojů z odborného nadhledu, na základě kritického zhodnocení pramenů. K dispozici je řada bakalářských amagisterských prací vysokoškolských studentů (odkazy k nim, stejně jakomnoho dalších užitečných nezvalovských informací, najdeme na „fanouškovském“webu vitezslavnezval.cz). Ale pořádná čtivá a přitom odborně „vyfutrovaná“monografie, jakou například před pár lety napsal historik Jiří Křesťan o Zdeňku Nejedlém, stále nikde.