(Ne)být jako oni – slohová úloha

vod. Pravidelně každoranně a každovečerně sleduji zpravodajské pořady veřejnoprávní České televize. Zpravodajství jiných televizí nesleduji. K obojímu si dovoluji odcitovat Václava Lacinu: Nejraději na světě mám paní učitelku. Že aby ze mne nebyl blbec. Jinými slovy, zpravodajství ČT je nejlepší, které máme, čímž na druhou stranu netvrdím, že je vždy nestranné a bezchybné.

Stať. Projev pana prezidenta Ing. Miloše Zemana po složení prezidentského slibu měl na několika místech mírně nevhodnou formu a na mnoha místech zásadně nevhodný obsah. Kdyby při takové příležitosti hovořil státník, odrážel by obsah jeho projevu státnické postoje: mj. vstřícnost k poraženým konkurentům i jejich voličům a vizi budoucího směřování

Pondělí Neff společnosti. Když při takové příležitosti hovořil pan prezident Ing. Miloš Zeman, bylo by bývalo skvěle postačilo, kdyby ten projev žádný obsah neměl. Jenže pan prezident nepřekonal svou životní hořkost, a naplnil proto Vladislavský sál invektivami vůči osobám a institucím, jež dle jeho názoru vůči němu spáchaly zločin urážky majestátu. I když mluvil zřejmě od srdce, bylo to v dané situaci krajně nevhodné. Společenské jednání jedince – a navíc nejvyššího představitele státu – je do značné míry určováno zažitými konvencemi, které je sice možno překračovat a posouvat tak společnost dál (nebo jinam), ale je potřeba tak činit při vhodných příležitostech a také toto překračování nesměšovat s osobními animozitami.

Projevy filmových umělců v průběhu večera, v němž se udělovaly

Úterý Putna

Středa Baldýnský ceny za filmovou tvorbu, měly na mnoha místech jazykově nevhodnou formu a na několika místech nevhodný obsah. Slušelo by se prostě poděkovat – za udělení ceny, za spolupráci na díle, za podporu od rodiny a přátel – a možná prohodit nějakou vtipnou, třeba sebekritickou poznámku. Naproti tomu naplnit Dvořákovu síň konfrontační politickou rétorikou vhodné není: dává to totiž špatné vysvědčení o demokratičnosti řečníků. Co když je mezi přítomnými někdo s odlišným názorem – má se zdvihnout a odejít? Nebo je takovým lidem apriorně upřeno právo mít „špatný“(tj. nikoliv ten náš) názor? Či to vychází z domněnky, že takoví lidé prostě neexistují?

Závěr. Bezvýhradně sdílím myšlenku, že veřejnoprávní média mají být zachována v jejich sou-

Čtvrtek

Oliva časné podobě. Jsem si dále jist, že je potřeba tento pohled nechat ve veřejném prostoru hlasitě znít: alespoň zatím je k tomu dost možností, od petic přes statě v tisku až po demonstrace. Pokud ho však budeme vyjadřovat i při nevhodných příležitostech, staneme se jen jakýmsi negativním otiskem těch, kdo stejně nevhodně vyjadřují opak. Neměli bychom klesnout na jejich úroveň – také už proto ne, že je to nepraktické: rozhodně to například není metoda, která 2 853 390 našich spoluobčanů přesvědčí o tom, že pravda je na naší straně. KAREL OLIVA

Pátek Šustrová Sobota Hanák