Nová naděje pro mariánský sloup
Praha sice obnovu pilíře na Staroměstském náměstí zamítla, ten má ale platné stavební povolení. A sochař je s dílem u konce
PRAHA Na podzim uplyne sto let od vzniku Československa, ale také sto let od doby, kdy z pražského Staroměstského náměstí zmizel mariánský sloup. Padl jako oběť bujarých oslav založení republiky, když žižkovský anarchista Franta Sauer zorganizoval jeho stržení. Hned napoprvé to nevyšlo, sloup se v listopadovou neděli v roce 1918 vzpouzel. Mnohem déle než svržení barokní památky však trvá boj za jeho návrat. Společnost pro obnovu mariánského sloupu se o to pokouší už 28 let. Za tu dobu už to několikrát vypadalo na definitivní ano i ne. Teď se střelka opět vychýlila k tomu, aby se mnohatunový kámen vrátil na starý rynek.
Mariánský sloup má totiž platné stavební povolení. Odvolání proti němu stavební úřad hlavního města zamítl. I přesto, že v polovině září pražské zastupitelstvo vyslyšelo petici proti obnově sloupu a odhlasovalo, že se záměrem jeho obnovení nesouhlasí. Rada hlavního města měla podle usnesení také podniknout vše pro to, aby se rozvázaly všechny smlouvy a aby město vzalo zpět svůj souhlas s jeho umístěním. „Všechny tyto kroky se učinily. Ale je to v gesci státní správy, samospráva už na to nemá vliv. Všechno, co mohlo zabránit instalaci mariánského sloupu, se udělalo, ale nic z toho nemůže aktuálně zabránit jeho umístění,“řekl LN radní pro kulturu Jan Wolf (KDU-ČSL).
Mariánský sloup budí vášně už od devadesátých let. Jedni namítají, že sloup reprezentuje dlouhá léta útlaku pod habsburskou monarchií a násilnou rekatolizaci českých zemí po bitvě na Bílé Hoře. Spisovatelka Lenka Procházková, která podepsala petici proti obnově sloupu, citovala na zářijovém zastupitelstvu francouzského historika Ernesta Denise: „Ferdinand III. svěřil své království ochraně Panny Marie a postavil jí v červnu 1650 sloup se sochou její na předním místě hlavního města. Sloup se stal symbolem, že se Řím ujal vlastnictví Čech.“
Podle historiků je to ale dávno překonaná interpretace a mariánský sloup byl na Staroměstském náměstí postaven ne jako oslava vítězství katolíků na Bílé Hoře, ale jako dík Panně Marii za ubrá- nění před švédskými vojsky v roce 1648. „Nechceme, aby se z obnovy sloupu stala otázka politická ani otázka triumfalismu či vítězství nad někým. Skutečností je, že sloup byl postaven jako poděkování za ubránění Prahy. Oponenti to posunuli k událostem bitvy na Bílé Hoře, což je v rozporu s historickou skutečností a vědecky neobhajitelné,“říká k tomu historik a člen Společnosti pro obnovu mariánského sloupu Karel Kavička.
Kalich, Hus, sloup
Hlavním symbolem opětovného vztyčení sloupu je podle něj smíření – obnovený sloup by se tak vrátil po bok dalších dvou památek – kalichu na Týnském chrámu, který byl hlavním husitským chrámem (kalich se tam vrátil přednedávnem) a k mistru Janu Husovi, s nímž mariánský sloup koexistoval tři roky. „Přitom i jeho pomník byl komponován horizontálně, protože vertikální dominantu náměstí tvořil sloup. Dnes tam Hus, ctitel Panny Marie, stojí a dívá se do prázdna,“dodává Kavička.
Zajímavá je přitom umělecká hodnota sloupu. Na jeho kopii, kterou chce dát Společnost pro obnovu mariánského sloupu hlavnímu městu jako dar, už skoro dvacet let pracuje akademický sochař Petr Váňa. Teď je těsně před dokončením – zbývá vysekat ještě kousek korintské hlavice.
„Autorem původního sloupu je Jan Jiří Bendl, který přinesl italské sochařství do Čech. Dokonce dokázal italské sochařství, ve kterém se většinou pracuje s mramorem, přenést do českého pískovce. Proto tady máme v kostelích, na náměstích a mostech všechny ty krásné sochy, které se odvíjí od jeho první sochy, Bendlovy sochy mariánského sloupu,“popisuje Váňa.
Nad odporem proti mariánskému sloupu kvůli tomu, že to je symbol Habsburků, se podivuje. „Jestli je tady nějaký takový symbol, tak to je Hold českých stavů Františku Josefovi I., což je sousoší na Smetanově nábřeží. Uprostřed soch řemesel sedí František Josef na koni. Taky ho sundali. Už je tam zpátky a nikomu to ne- vadí. Dnes si ho všichni fotí,“dodává Váňa.
Autor původního sloupu neměl ani na chleba
Poukazuje přitom ještě na jednu věc. Ferdinand III. prý sice přislíbil, že na sloup přispěje, jenže když ho Bendl postavil, nikdo mu za to peníze nedal. „Dlouho měl problém s tím, že neměl ani na chleba, protože mu za to nezaplatili,“líčí sochař osudy svého předchůdce.
Jednotlivé části kopie sloupu jsou dnes deponovány na různých místech. Všechny váží dohromady 110 tun. Některé si mohou lidé prohlédnout už teď. Podstavec z italského pískovce je provizorně sestaven v zahradě nemocnice Milosrdných sester svatého Karla Boromejského pod Petřínem. Socha Panny Marie Immaculaty je u bočního vchodu kostela Matky Boží před Týnem. Sloup sekali kameníci v čele s Petrem Váňou ze zhruba třicetitunového kamene, který přivezli až z Indie.
„Pracujeme do českého božanovského pískovce, který se těží v Božanově u Teplic nad Metují. Tehdy tam nešel takhle velký kus vylomit, takže jsme hledali jinou variantu. Nemohli jsme nic najít, až v Norimberku na veletrhu kamenictví nám u jednoho stánku ukázali krásný kámen. A ten byl až v Indii,“vysvětluje Váňa. Dochované části originálu jsou k vidění v lapidáriu Národního muzea na Výstavišti.
Kopie sloupu se ve své celistvosti vrátí jedině na Staroměstské náměstí. „Máme několik návrhů, abychom ho umístili jinam, ale těžko umisťovat již zhotovený sloup na jiné místo než tam, kam skutečně patří. Lidé se během obléhání Prahy shromažďovali na Staroměstském rynku a modlili se před obrazem PannyMarie Rynecké. Po úspěšném obhájení Prahy se rozhodli umístit ho do podstavce sloupu, který sloužil jako kaplička pro tento vzácný gotický deskový obraz od neznámého malíře ze 14. století. Obraz byl nazýván ,druhým palladiem země České‘. Původně byl majetkem rodiny Misseroni, která vlastnila nárožní dům číslo 20 na Staroměstském náměstí. Proto podle nás o jiném místě není možné uvažovat,“dodává Kavička.