Císař za barokní sochu ani nezaplatil

LN Na stránkách k mariánskému sloupu píšete: Čím dál více chápu, že to není zakázka, ale příběh, který k tomu, kdo do něj vstoupí, mluví a ovlivňuje jej. Co to je za příběh?

Je to velmi dlouhý příběh – starší než já – a je o jednom sochaři. Šest let jsem pracoval na restaurování průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Před třemi sty lety ho vyzdobil Jan Jiří Bendl. Pochopil jsem, že tenhle sochař zajistil klíčovou chvilku v dějinách českého sochařství. LN Jak to?

Začal cítit barokní tvar. Pracoval jsem na jeho kopiích a doslova a do písmene jsem si osahal barokní sochařství. Byl to krásný zážitek. Díky tomu jsem se dostal k rekonstrukci mariánského sloupu, který dělal také Jan Jiří Bendl a jejž mu rozbili. Když něco vysekáte do kamene, je to tam velmi dlouho. I když sochař odejde, zůstane to po něm hodně dlouho amluví to. Bendlovi jeho nejkrásnější sochu zničili. Rozbili, zahodili a řekli, že ani neexistovala, že je špatná. Je to univerzální příběh v tom, že je hezké navázat na něco, co bylo krásné, a obnovit to v původní myšlence, původní kráse. Mohl jsem začít pracovat na soše, kterámá velmi zajímavý příběh, nejen historií, ale i tvarem.

LN Jaká je tedy historie sloupu jako takového?

Jan Jiří Bendl přinesl italské sochařství do Čech. Naše krajina je bohatá sochařským prvkem. Začalo to v této době a mariánský sloup byl impulzem. Na náměstích většinou najdete mariánský sloup, sochu Jana Nepomuckého nebo barokní sochu svatého Mikuláše. Za- příčinil to právě Bendl, přinesl moderní sochařství, které tady zdomácnělo a obohatilo naši krajinu. Bylo by hezké vrátit se zpátky a vrátit na místo první barokní sochu, která je klíčem k tomu všemu. Ke kulturní bohatosti.

LN Proč jste pro kámen jeli až do Indie?

Nemohli jsme najít šest metrů dlouhý blok. Potřebovali jsme šest metrů pískovce v kuse. To není malý kamínek. Má třicet tun. Pracujeme do českého božanovského pískovce, který se těží v Božanově u Teplic nad Metují. Tehdy tam nešel takhle velký kus vylomit, takže jsme hledali jinou variantu. Nemohli jsme nic najít, až v Norimberku na veletrhu kamenictví nám u jednoho stánku ukázali krásný kámen. A ten byl až v Indii.

LN Jak ta cesta probíhala?

Nějaká německá televize nám slíbila, že když o tom natočíme dokument, zaplatí nám cestu. Sehnal jsem profikameru, kameramana, koupil jsem letenky. Kámen zaplatila Společnost pro obnovu mariánského sloupu. Ale všechno nad to – dopravu a další – jsem platil já. Když jsme odlétli do Indie, řekli nám, že to nějak nevyšlo a nic nám nedají. Rázem byla naše rodina půl milionu v minusu. Nakonec to dobře dopadlo a já si uvědomil, že tenhle příběh má takovou sílu, že těm, kdo na tom dělají a snaží se obnovit tuhle sochu, jako kdyby bylo pomáháno. Kámen jsme vylomili a přivezli do Čech. VMělníku jsme se sešli s kamarády kameníky, měsíc jsme tam sekali a za tu dobu jsme vysekali sloup.

LN Kolik lidí na sloupu vlastně pracuje?

S kameníky jsme si v jednu chvíli řekli, že bychom tomu chtěli něco dát. Já a moji přátelé na tom pracujeme fyzicky, ale jsou další, kdo se to snažili zorganizovat. Jsou to stovky lidí. Jenom kolik lidí na to přispělo, muselo jich být několik set tisíc. A to nepočítám ty, kdo něco dělali zadarmo. Těch, kdo dali peníze, je hodně, těch, již na to dali něco, co není vidět, je ještě víc. Po revoluci bylo pro obnovu sloupu velké nadšení. Pro některé emigranty to byla obrovská naděje, měli vizi, že až se jednou vrátí mariánský sloup do Prahy, bude v Čechách lépe, že se lidé konečně dohodnou. Ta naděje existuje stále pro spoustu lidí. Až jednou bude moct být obnoven mariánský sloup, lidé se usmíří, dohodnou a bude tady lépe. Smíří se tři proudy křesťanství v Čechách, které se historicky nějak hádaly.

LN Spousta lidí se ale staví proti obnovení sloupu. Co je podle vás důvodem odporu?

Nemám jim to za zlé, jsem za ně rád, protože jsou v tom příběhu velmi důležití. Drží ho v čistotě. Kdyby všichni s nadšením mávali, že to tam chtějí, už na to dávno nějaký podnikatel dal pět milionů a dneska sloup stojí. Lidé většinou říkají, že to byl symbol Habsburků, ale mariánský sloup byl postaven kvůli něčemu jinému. Rakouský císař tehdy slíbil, že na to přispěje, Bendl to postavil a nikdomu to nezaplatil. Dlouhou dobu měl problém s tím, že neměl ani na chleba, protože mu to nezaplatili.

LN Zmínil jste, že Bendl se inspiroval v Itálii. Čím?

Tehdy supermoderními směry, vrcholným barokem. V Itálii už stála Pieta od Michelangela, ale ta byla sto let stará. Bendl tam musel vidět všechny vrcholné sochy od Giana Lorenza Berniniho, mezi nimi i sochy andělů na Andělském mostě, což je přímá inspirace andělů na mariánském sloupu. Dneska už je možné postavit architekturu sloupu se sochou Panny Marie, s tím nikdo problém nemá. Problém mají právě s těmi anděly. Dodatečně jim byl přidán jakýsi politický podtext. Jsou čtyři. Jeden zpodobňuje ochranu proti válce, druhý proti bídě, třetí proti nemoci a čtvrtý proti herezi. A to je ten kámen úrazu pro protestantské církve. Když Prusové dobývali Prahu, zrovna toho čtvrtého anděla trefili dělovou koulí. V 19. století se udělala jeho kopie, a když byl pak sloup opravován, udělali trám, ten spadl a zase ho rozbil. Čtvrtý anděl je šrot, podle kterého nelze udělat kopii, takže bych navrhoval udělat ho jako figuru ne anděla proti kacířství, ale jako anděla smíření. Nesl by kartuši, kde by bylo napsáno, že mariánský sloup byl obnoven jako akt smíření a z úcty k Panně Marii. Na tom textu se přitom dohodly i církve.

Na kopii mariánského sloupu, jenž stál před sto lety na Staroměstském náměstí, se pracuje už dvacet let a je těsně před dokončením. „Bylo by hezké vrátit se zpátky časem a vrátit na místo první barokní sochu, která je klíčem ke kulturní bohatosti,“říká autor kopie sochař Petr Váňa.