Odešel farář a chartista Alfréd Kocáb
PRAHA Ve věku 92 let zemřel Alfréd Kocáb, evangelický farář a signatář Charty 77. „Byl to skvělý člověk, manžel, otec, dědeček a pradědeček. O jeho komplexní rozhled v oblasti historických, politických a duchovních souvislostí jsem se mohl celoživotně opírat,“uvedl jeho syn, hudebník a bývalý politik Michael Kocáb.
Alfréd Kocáb se narodil v roce 1925 ve Vídni ve zbožné české katolické rodině, spolu s bratrem navštěvovali v rakouském hlavním městě české školy. Původně chtěl být knězem a misionářem, politika katolické církve vůči nacistickému režimu jej ale odradila. Odmítl narukovat do německé armády, byl pracovně nuceně nasazen a s matkou déle než rok ukrývali uprchlého polského vězně, později i německého válečného zběha. Po válce se přestěhoval do Prahy.
Srdce katolické i evangelické
Skepsi z římskokatolické církve „léčil“studiem východních náboženských učení i křesťanské mystiky. Nakonec se oklikou ke kněžství přece jen vrátil. Po absolvování Vysoké školy politické a sociální se zapsal na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. Mezi lety 1955 a 1960 působil jako farář českobratrské církve evangelické (ČCE) ve Zruči nad Sázavou, později v Chodově na Karlovarsku a v Mladé Boleslavi.
Patřil k zakládajícím členům takzvané nové orientace, neformálního teologického proudu evangelické církve, která se snažila aktivně zaujímat kritické posto- je vůči společenským poměrům v socialistickém Československu. „My jsme byli jedni z mála, kteří měli odvahu vnášet veřejné a politické otázky na synod ČCE. Hleděli jsme kupředu v naději, že se evangelium prosadí v bližším či vzdálenějším horizontu,“vyprávěl v roce 2011 badatelům Post Bellum.
Po odnětí státního souhlasu pro výkon duchovenské služby v roce 1974 pastoroval v kotelně. Opakovaně odmítl nabídky Státní bezpečnosti ke spolupráci a naopak v první vlně signatářů podepsal Chartu 77. „Přišel farářský kolega a předložil mi papír s textem. Já když jsem to přečetl, tak jsem říkal, že proti tomu nic nemám. Už předtím jsme obdobné rezoluce odhlasovali a podepsali, to nebyla žádná novinka. Tak jsem to podepsal. Nečekal jsem, že z toho bude takový rámus nebo hysterie, takže jsme počítali i s tím, že by nás i vystěhovali do Rakouska, což by byl tedy paradox, kdybych se tam vrátil,“vzpomínal Kocáb, který se za minulého režimu anga- žoval také ve Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných.
Již v polovině roku 1989 se oficiálně vrátil do duchovní služby, když se stal farářem v Praze v kostele u Salvátora. V roce 1997 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy o stát.
„Alfréd Kocáb byl vzácný člověk, jenž o sobě prohlašoval, že má dvě srdce – katolické i evangelické. Každý, kdo se s ním setkal, byl osloven jeho laskavostí, velkorysostí a přátelským přístupem. Byl odvážným stoupencem svobody, člověkem bez ideologických předpojatostí,“reagoval na zprávu o jeho páteční smrti kardinál Dominik Duka. dom Poznámku čtěte na straně 10