Koho budu volit? To stejně víte...

kolegy poměrně krátký. „Rekord“drží novináři z BBC s deseti hodinami.

„Půjdu hlasovat pro Putina,“objasňuje mi svoji pravdu taxikář Dyma. „Proč? Stabilita, můžeme alespoň nějak žít,“pokračuje, když se kodrcáme po hrbolaté silnici do metropole Krymu Simferopolu. „Že bychom si moc polepšili, to se nedá říct. Ani na tu silnici už roky nikdo nesáhl, staví se trasa směrem na Kerč k budoucímu mostu s ruskou pevninou,“říká Dyma. Aby uživil rodinu, musí se ohánět, pracuje jako zámečník a po večerech taxikaří. „Jenže my alespoň můžeme nějak žít, podívejte se na Ukrajinu, tam je to úplná bída,“dodává s tím, že na vlastní oči to neviděl, protože tam nejezdí. Jen poslouchá, co říkají v televizi nebo jeho známí.

Náš Vladimir Vladimirovič

Ještě v noci pár hodin před volbami připomíná simferopolská pěší zóna Divoký západ. Jen během krátké procházky vidím tři bitky, policie není vidět, očividně šetří síly na volební den. Ráno je to o něčem úplně jiném. V ulicích je čisto, vlají ruské vlajky, na hlavním náměstí soutěží mladí zápasníci. V ulicích jsou ale posílené policejní hlídky, a že to taková idylka není, se ukazuje, když ulice v centru města přehradí těžké náklaďáky. Strach, že by mohlo k něčemu dojít, je evidentní.

Vyhrává dechová kapela, u ní se sjíždějí motorkáři. „Za chvilku pojedeme společně hlasovat,“říká mi jejich vůdce s přezdívkou Chopper. „Koho budu volit? No to asi stejně víte,“dodává. „Je to pro nás historický okamžik, první prezidentské volby, první příležitost hlasovat pro Vladimira Vladimiroviče Putina,“říká Anatolij, důchodce, který přišel do centra i s manželkou. V rukou oba drží ruské vlaječky a na oblečení mají uvázané veliké bílomodročervené stuhy v barvách ruské vlajky. „Putin je nejlepší!“křičí babička, která si na trhu přivydělává prodejem zavařených rajčat. Důvody uvádějí podobné: Putin je lídr velkého ruského národa a oni jsou rádi, že k němu teď také patří.

Obyvatelé Krymu jsou od záboru poloostrova Ruskem před čtyřmi lety známí jako velcí Putinovi obdivovatelé. Jen argumenty se trochu mění. Před dvěma lety to byl strach z „banderovců“, kteří by v představách místních rozpoutali stejnou válku jako na Donbase. Teď jsou to zase obavy z bídy a chaosu, jenž podle nich na Ukrajině vládne. Je sice pravda, že na Ukrajině dlouhodobě panuje vnitropolitická nestabilita, především ale jde o obraz, jak v Rusku Ukrajinu vykreslují od čtyři roky starých událostí na „Majdanu“státní média poplatná Kremlu.

Krymští Tataři volit nechodí

Za jiným názorem se vydávám na jižní předměstí Simferopolu. Řidič autobusu mi nechce prodat lístek a jen zavrčí: „Dnes jezdíme zadarmo.“Vyhlásila to simferopolská radnice a místní říkají, že je to kvůli tomu, aby do volebních místností přišlo co nejvíc lidí. Asi to bude mít svůj efekt, protože na jižním předměstí Ak-Mečeť mají někteří obyvatelé volebnímístnost i několik kilometrů daleko. Žijí tu ve velké míře krymští Tataři, národ, který nechal Josif Stalin v roce 1944 celý deportovat do Střední Asie za údajnou kolaboraci s Němci. Vrátit se mohli až po pádu komunismu.

Právě muslimští krymští Tataři dnes představují největší část společnosti, jež se s anexí poloostrova nikdy nesmířila a ani dnes se k volbám nehrne. A volby bojkotují i proukrajinští aktivisté, kterým se tu však nežije lehko a mnozí už z Krymu odjeli.

„Nikam nepůjdeme, máme práci. A proč taky, stejně je už rozhodnuto,“objasňuje mi situaci krymskotatarská prodavačka. „Naši lidi k volbám nejdou, když nemusí. Nemáme proč, nejsou to naše volby,“pokračuje žena, jež raději nechce uvést své jméno. Mluvit s novináři sice není zakázané, úřady ale podle ní živnostníkům už teď znepříjemňují život neustálými kontrolami. A o licenci rozhodně přijít nechce.

Někteří lidé, jak říká, ale k urnám musí i proti své vůli. „Když pracujete v nějaké státní instituci, musíte holt do volební místnosti povinně. Jedna sousedka dokonce dostala nařízeno přijít ještě předtím do práce na obecní úřad, aby její šéf viděl, ze skutečně půjde. Když by nepřišla, vyhodili by ji. Záminku by si našli.“Mnozí z těch, kteří jdou z donucení, tak volí jedinou možnou formu protestu a nechávají lístky prázdné. A volit někoho jiného? „Koho asi tak? Možná ještě Xenii Sobčakovou. Jenže takový hlas nemá smysl, nic to nezmění,“dodává prodavačka.

Poprvé v historii a za bouřlivých oslav lidé volili ruského prezidenta na poloostrově Krym. Většina hlasovala pro Vladimira Putina, jiní ale šli k volbám z povinnosti nebo hlasování bojkotovali.