Děsivý plyn z tajné laboratoře
MOSKVA/PRAHA Bylo pošmourné zářijové odpoledne v Moskvě roku 1992. Do kanceláře Willa Englunda, tehdy dopisovatele listu Baltimore Sun, přišli dva muži. A začali mluvit o smrtící látce, kterou Rusko vyvíjelo v tajné laboratoři. Tehdy se svět poprvé dozvěděl o extrémně jedovatém plynu, jemuž vědci přezdívali Novičok (Nováček).
Na Novičok se potom zapomnělo. V celé děsivosti se připomněl letos v březnu, kdy byl podle Britů Novičokem otráven v anglickém Salisbury bývalý ruský špion Sergej Skripal a jeho dcera Julija. Oba od té doby zůstávají v kómatu, velké zdravotní potíže má i policista, který dvojici jako první ošetřoval na lavičce před obchodním centrem v Salisbury.
„Za útokem stojí Rusko. Ta země látku vymyslela, má zkušenosti, učinila z ní zbraň, zkrátka zvládla celý výrobní proces,“míní třiaosmdesátiletý bývalý špičkový chemik Vil Mirzajanov. Ví, o čem mluví, na přelomu 80. a 90. let minulého století se podílel na vývoji smrtícího plynu v bývalém Sovětském svazu.
Právě Mirzajanov hrál v příběhu smrtící otravné látky, která má být pětkrát až desetkrát účinnější (záleží na typu) než známější plyny sarin nebo VX, důležitou roli. Byl to totiž on, kdo spolu se Lvem Fjodorovem přišel do Englundovy kanceláře v září roku 1992. Oba vědci byli tehdy rozzlobení, že Rusové dál pokračují ve vývoji tajné látky, přestože oficiálně jak vláda posledního sovět- ského vůdce Michaila Gorbačova, tak ruského prezidenta Borise Jelcina tvrdily, že Rusko chemické zbraně nevyvíjí.
Mirzajanov s Fjodorovem tehdy o nové mocné zbrani promluvi- li pro týdeník Moskovskije novosti, a aby si byli jisti, že se informace dostane i do světa, navštívili Englunda. „Západní experti, které jsem oslovil, tomu moc nevěřili. Ale podařilo se mi mluvit i s dalšími ruskými vědci a napsal jsem článek o nervovém jedu s názvem Novičok 5,“vzpomíná Englund, který dnes píše pro The Washington Post.
Popsal, jak špičkoví sovětští chemici a biologové vyvíjeli v přísně utajené laboratoři (oficiálně šlo o pracovníky ruského Státního vědeckovýzkumného ústavu organické chemie a technologie) v jihoruském městě Šichany od roku 1987 novou generaci otravného plynu v programu s názvem Foliant. V průběhu let vymysleli více variant látky, která dnes nese označení A-230. Podle ruského velvyslance v Británii Alexandra Jakovenka jsou Britové přesvědčeni, že Skripal a jeho dcera byli otráveni typem A-234.
Látka může mít podobu tekutiny i prášku
Nová látka měla několik „předností“. Byla smrtící, až desetkrát účinnější než jiné útočné plyny. Navíc se dala smíchat ze substancí, které nebyly zakázané. Podle typu se vyskytovala jako tekutina i jako prášek, což dává řadu možností, jak ji použít.
Účinky jsou děsivé a přicházejí velmi rychle: látka laicky řečeno blokuje signály, které nervové buňky vysílají do svalů. Prvním příznakem otravy je zúžení zorniček, přicházejí křeče, halucinace, přerušované dýchání, zvracení, zástava dechu a smrt. „V laboratoři jsme se vždy dívali kolegům do očí, abychom si byli jisti, že se nic neděje,“líčí Mirzajanov.
Protijed podle něj existuje, je jím atropin, který se získává z rulíku zlomocného. „Zastaví postup otravy, ale vyléčit tělo nedokáže nic,“říká Mirzajanov.