Nikdy s ním nebyla nuda
Scenárista, spisovatel, esejista, muzikolog, strhující vypravěč, vpravdě rétor, neúnavný životopisec velikánů, zasvěcený konzultant v mnoha oborech umění či novodobé historie, zábavný společník, vděčný čtenář – o Zdeňku Mahlerovi to vše platí beze zbytku. Desetiletí se pohyboval na pomezí faktu a fikce, zdůrazňoval (často marně), že není historik, že jej pouze zajímají opo- míjené souvislosti významných dějů a podrobnosti života těch, kdo zásadně zasáhli do historie a umění. Pátral po neznámých či zapomenutých detailech a skládal z nich svůj pohled v duchu „jak to asi mohlo být“…
Novinář se mohl se Zdeňkem Mahlerem potkávat při nejrůznějších příležitostech – při natáčení filmů podle jeho scénářů (jen namátkou Nebeští jezdci, Den sedmý, osmá noc, Trápení ďáblova učedníka, Neohlížej se, jde za námi kůň, Koncert na konci léta, Božská Ema nebo třeba Amadeus, kde pro přítele Miloše Formana působil jako odborný poradce), při vydání poutavých knížek z Mahlerova pera, při debatách o tom, komu má patřit chrám sv. Víta, při přípravě populárních televizních cyklů třeba o klasice ( O hudbě s hudbou, To nejlepší z klasiky), o prvním československém prezidentovi ( Ano, Masa- ryk), o Dvořákovi v Americe, o Mozartovi či dynastii Straussů, o Alfonsu Muchovi a jeho Slovanské epopeji ( Osud talentu v Čechách), o lidském rozměru lidické tragédie…
Nevybíral si jednoduché osobnosti ani snadná témata a tušil rizika, jež na sebe bral – a také si je skoro vždycky se vší hořkostí prožil. Ať už proto, že například film o Emě Destinnové se točil s mnoha naschvály doslova na poslední chvíli, než naplno propukla normalizace a zákaz, nebo proto, že tábory zastánců a odpůrců jeho vývodů byly nesmiřitelné a leckdy agresivní. I jemu režim ztrpčoval života za to, že jeho scénáře realizovaly proskribované osobnosti, jako byl Jiří Krejčík, Evald Schorm či Miloš Forman. Dokázal však – svým zapálením i diplomatickým nadáním a ovšem odzbrojující pracovitostí – často dosáhnout až neuvěřitelných výsled- ků. Byl přátelský, vstřícný, vždy k dispozici tomu, kdo potřeboval radu, upřesnění, vzpomínku. Nestalo se, že by nezvedl telefon, jen když byl hodně zabraný do práce, nechal si vyřídit vzkaz a ozval se později. Jeden zážitek se Zdeňkem Mahlerem je typický: při příležitosti jistého dvořákovského výročí jsme se dohodli na velkém rozhovoru na „jeho“téma. Zdeněk Mahler byl zaujat a dokonale připraven; hovořil bez přestávky dvě hodiny, „sypal“jeden zajímavý detail za druhým, neznámé příhody z Dvořákova života, souvislosti vysvětlující vznik té které skladby. Přidal i mnohé informace o lidech kolem skladatele…
Vyprávěl tak jako vždycky: s plným nasazením, gestikuloval, žertoval, listoval v knihách na důkaz svých slov, ani vody se nenapil, nebyl k zastavení – až do úplného vyčerpání. Doslova. V jednu chvíli si musel jít odpočinout a teprve v tu chvíli jsme si uvědomili, jak čas pokročil. Dělával to tak vždy a se vším. Do práce, jež byla jeho životem, dával celou osobnost. Svým tématům věřil, toužil narovnávat všelijaké mýty a nánosy v povědomí lidí. Proto byly jeho výklady a komentáře tak působivé, tak přesvědčivé, proto tak snadno vtahoval čtenáře, posluchače a diváky do svých vyprávění.
V posledních letech mu sil ubývalo, přesto se nakonec vždycky „zapomněl“, vyhověl pozvání a pak přátelé sami museli brzdit jeho povídání. Pro to, co chtěl sdělit, zapomínal na sebe. Naštěstí hravost, s níž se dokázal zhostit i nejednoznačných námětů a s níž přiblížil a zlidštil zejména mladým čtenářům zdánlivě čítankové postavy, mu snad pomáhala i v životě. Alespoň tak lze soudit z jeho pozdních vzpomínek, nazvaných výmluvně: ... ale nebyla to nuda.
V nedožitých devadesáti letech zemřel v sobotu v Praze spisovatel Zdeněk Mahler, autor mnoha knih, filmových a televizních scénářů a historických esejů, zanícený průvodce dokumentárními cykly.