Devadesátka nezdolného filozofa
Dnes se dožívá devadesáti let přední český filozof a historik filozofie Josef Zumr, dlouholetý předseda správní rady Ústavu T. G. Masaryka.
Narodil se 19. března 1928 v Úmyslovicích u Poděbrad, většinu dětství a mládí však prožil v Táboře, kde roku 1947 maturoval na reálném gymnáziu. V letech 1947 až 1951 vystudoval filozofii a slovanské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupil do nově zřízeného Filosofického ústavu ČSAV a dalších dvacet let zde působil jako vědecký pracovník, v letech 1968 až 1969 též jako zástupce ředitele.
Ve své vědecké práci se zaměřil především na vliv herbartismu v české a německé filozofické tradici a na dějiny české filozofie 19. a 20. století, ze- jména na dílo Augustina Smetany, Otakara Hostinského, T. G. Masaryka, J. L. Fischera a Ladislava Klímy, jehož originální osobnost přiblížil české kulturní veřejnosti opakovaně vydaným výborem Vteřiny věčnosti (první vydání 1967; druhé vydání 1989).
Péče o českou kulturu na prvním místě
V šedesátých letech, kdy patřil k protagonistům demokratizačního proudu v humanitních vědách, řídil výzkumný úkol souborného zpracování dějin české filozofie a v letech 1968 až 1970 vedl mezioborový tým Československé akademie věd pro studium dějin české otázky. V letech 1968 a 1969 se ve spolupráci s profesorem Janem Patočkou aktivně podílel na pokusu o obnovu Ústavu T. G. Masaryka a jeho přičlenění jako zvláštního pracoviště k Filosofickému ústavu ČSAV.
Na počátku normalizace, v roce 1973, byl z politických důvodů propuštěn z Akademie věd a v následujících letech se živil jako překladatel z ruštiny a polštiny. V téže době se však mohl záslužně uplatnit v čestné funkci obvodního konzervátora památek v Praze 8, kde po léta bydlel v přízemním domku v rázovité libeňské ulici Na Hrázi, v těsném sousedství svého přítele Bohumila Hrabala, do jehož intelektuálního okruhu náležel.
Po listopadovém převratu v roce 1989 se počátkem roku 1990 vrátil do Filosofického ústavu Československé akademie věd a v letech 1990 až 1992 byl jeho ředitelem. Pokračoval ve své vědecké práci na poli dějin české filozofie, publikoval řadu studií v odborných časopisech a sbornících a roku 1998 knižně vydal esej Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa: herbartismus a česká filosofie. Kromě toho přispěl početnými hesly z dějin české filozofie do řady prestižních evropských encyklopedií. Přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 1993 se stal členem Mezinárodního filozofického institutu v Paříži.
Na počátku 90. let se významně podílel na obnově Ústavu T. G. Masaryka. V roce 1990 byl zvolen předsedou jeho správní rady a v této funkci se účastnil všech jednání o financování a umístění ústavu, o restituci jeho archivních a knihovních fondů a posléze o začlenění ústavu do Akademie věd České republi- ky. Po přeměně Ústavu T. G. M. z dosavadní nadace na stejnojmennou obecně prospěšnou společnost v roce 2001 se stal na dalších deset let předsedou správní rady této společnosti. Dnes je nejzasvěcenějším znalcem pohnuté historie ústavu, kterou zpracoval v knize Dějiny Ústavu T. G. Masaryka, vydané roku 2012 k osmdesátému výročí založení instituce.
Dvojí jubileum
Sluší se připomenout, že včera oslavila stejné kulaté životní jubileum i filozofova choť Jiřina Zumrová, významná česká překladatelka z ruštiny (mimo jiné děl Viktora Šklovského), dlouholetá redaktorka nakladatelství Odeon, kde v letech 1971 až 1991 redigovala proslulou edici Světová četba, a spolueditorka Spisů Bohumila Hrabala. Od šedesátých do konce osmdesátých let byla duší i hostitelkou elitní společnosti filozofů a umělců, která se scházela v jejich libeňském domku.
Oběma manželům patří dík za jejich jedinečný vklad do historie české kultury.