Fórum o MeToo ovládla politika
Páteční sympozium o právních souvislostech kampaně MeToo vyvolalo značnou odezvu v médiích i na sítích. Už asi týden před datem konání se zhruba stovka studentů domluvila na protestu před budovou Karolina, kde se akce konala. Vadilo jim, že akce má podporu i rektora Univerzity Karlovy a že seznam řečníků jasně ukazuje, že nepůjde o neutrální fórum, nýbrž o seanci kritiků kampaně MeToo. Z expertů na problematiku diskriminace a genderu totiž nebyl pozván vůbec nikdo. Petici podepsalo několik stovek studentů i učitelů, v deštivém pátečním ránu pak na Ovocný trh dorazila asi dvacítka lidí. Byli mezi nimi i mí přátelé z fakulty, tak jsem s nimi prohodil pár slov. Byť je pak někteří účastníci konference zesměšňovali, jejich protest byl přínosný – ukázal, že mnoha lidem není lhostejné, jakým způsobem probíhá veřejná diskuse o ožehavých tématech.
Karel Havlíček a Daniela Kovářová z organizátorské Stálé konference českého práva sice namítají, že jde o jejich komerční akci, na kterou si mohou pozvat, koho chtějí. To je sice pravda, ale po- kud je slyšena jen jedna strana, tak se nabízí otázka, zda je to ještě „odborná“akce, nebo v podstatě politické defilé lidí, co mají na věc stejný názor. Přestože publikum bylo exkluzivní – špičky justice, profesoři právnické fakulty či významní advokáti – reálná debata se nekonala, argumenty „druhé strany“totiž neměly šanci vůbec zaznít. Přitom „zdroje“by tu byly – z akademiků Kristina Koldinská, Zdeněk Kühn či Barbara Havelková, z praktiků třeba Pavla Boučková nebo lidé z kanceláře ombudsmana. Nemluvě o tom, že na fakultě humanitních studií je celá katedra genderových studií...
Namísto toho vystoupila řada renomovaných právníků, pro něž však témata jako gender, diskriminace nebo sexuální násilí jsou přinejlepším zájmem vedlejším. Některé jejich volné úvahy byly i tak zajímavé – třeba ústavní soudce David Uhlíř zmiňoval takzvanou Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Tu předloni schválila vláda a její ratifikace se brzy dostane na stůl poslancům. Třeba na Slovensku ji Ficův kabinet odmítl a národovecký poslanec Jaroslav Paška se nechal slyšet, že „pokud se pětina žen setkává s domácím násilím, tak to znamená, že čtyři pětiny žen respektují svoje postavení ve společnosti“.
Za řečnickým pultíkem se střídali téměř samí muži a velká část jich problém zlehčovala – sexuo- log a herec z reklam na přípravky na erekci Radim Uzel vyprávěl, jak rád plácá sestřičky po zadku. Bývalý ústavní soudce Stanislav Balík zase bavil sál historkou, jak se o něj kdesi na parketu třela opilá choť jeho kolegy a špitala mu, že je nejlepší tanečník na světě.
Intelektuálním dnem dopoledne byl ovšem příspěvek Petra Hampla, bezvýznamného sociologa, jenž se proslavil jako bijec muslimů v politickém uskupení Martina Konvičky. Přítomným právníkům hlásal, že muži vždy „lovili“ženy, které si ale partnery vždy dobře vybíraly. Je prý třeba začít povzbuzovat muže, aby více obtěžovali ženy, které ale musí mít možnost razantně odmítnout – historicky se prý osvědčila facka. „Když majitel právnické kanceláře dostane facku od své dvacetileté asistentky, že to není ostuda nebo ponížení. On se zachoval tak, jak by se měl chovat muž, ona se zachovala jako žena. To je správné,“řekl doslova Hampl.
Problém házení všech „harašících“příběhů do jednoho pytle je v tom, že se ztratí i skutečně nebezpečná jednání. Asistentka si totiž majiteli firmy facku dát velmi pravděpodobně nedovolí, protože je na něm závislá. Právě proti případům zneužívánímocenského postavení k sexuálním účelům kampaň MeToo původně mířila. A je zarážející, že si Hampl za takto obludný výrok nevyslouží pískot, nýbrž (byť vlažný) potlesk.