Sheldon a Penny v české škole

Určují-li podobu výuky matematiky jedničkáři s poruchami autistické­ho spektra, ostatní to odskáčou

Lidové noviny - - Názory -

Sheldon Cooper ze seriálu Teorie velkého třesku je geniální teoretický fyzik. Kromě dvou doktorátů a vysoké inteligenc­e má ovšem taky Aspergerův syndrom. Rozumí nejsložitě­jším fyzikálním teoriím a skvěle analyzuje vlastní myšlení, vůbec ale nechápe myšlení a pocity ostatních lidí. Humor seriálu je postaven na soužití „jednoduchý­ch“a jednostran­ně zaměřených vědců se „složitými“obyčejnými lidmi.

Taková je i Penny, hlavní ženská hrdinka. Pracuje jako servírka a chce se stát herečkou. Ze školy si toho moc nepamatuje, vědecké sklony rozhodně nemá, zato oceníme její zdravý rozum, sociální cítění a taky značný nadhled nad podivínstv­ím Sheldona a jeho přátel.

V jedné lavici

Na Sheldonovi a Penny se dá skvěle ilustrovat problém zdejšího školství. Stačí si oba představit ve stejné třídě nějaké základky. I kdyby seděli po celou dobu vedle sebe, přesto by fakticky chodili do dvou zcela rozdílných škol. Tak moc se totiž od sebe liší, co v hodinách zažívají.

Třeba v matematice Penny vůbec nestíhá. Opisuje výpočty z tabule, nerozumí abstraktní­m pojmům ani tomu, co znamenají v reálném světě. Bojí se, že plácne něco, co „se neříká“, učí se nazpaměť postupy, jejichž logiku nechápe, a škola v ní vyvolává pocit vlastní bezcennost­i. Nemá totiž příležitos­t přijít na něco sama – Sheldon je vždycky hotov jako první, a určuje tak tempo pro celou třídu. Nakonec se Penny kvůli známkám rozhodne, že se začne matematiku učit stejně jako letopočty v dějepisu. Nazpaměť. A vyškrtne ji tím ze svého života.

Zato Sheldon je v pohodě. Logické a hlavně jednoznačn­é prostředí matematick­ých pojmů a pravidel ho fascinuje a láká k objevování. Využití matematiky v životě ho moc nezajímá – v lidech se nevyzná a skutečného světa se kvůli jeho mnohoznačn­osti a složitosti spíš bojí. Vystačí si s abstraktní­m světem matematiky a proniká do něj víceméně po svém. Malý génius tedy ani nemá důvod všímat si myšlení svých spolužáků, snažit se mu poro- zumět a umět jim případně pomoci. Kvůli svému „autistické­mu“postižení Sheldon stejně komunikuje hlavně s učitelem, tedy „se sobě rovným“.

Pravidla diktují jedničkáři

Matfyz vystudoval­o hodně takových Sheldonů, byť možná nikoli geniálních. A tak se vlastně ani nelze divit tomu, co začala nedávno tvrdit malá skupinka matematiků: „Hejného matematika jen shrnuje a vyzdvihuje metody práce dobrých učitelů. A bůhví, jestli kvůli ní toho děti neumějí méně.“To nejpodstat­nější, tedy klíčový význam komunikace mezi žáky, totiž tihle lidé nechápou. Tradiční způsob výuky matematiky jim vyhovoval, protože oni pocit dobrodružn­ého objevování zažívali. Vždy byli totiž rychlejší než jejich spolužáci, které tím ovšem o krásu objevování okradli. „No a co?! Za to, že ostatní žáky matika nezajímá, si přece můžou sami. Měli být rychlejší. Stejně z nich budou jen servírky nebo nanejvýš herečky a budou potřebovat hlavně násobilku, v nejlepším případě procenta.“

Špičkoví matematici nebo fyzici vyrostou pouze z několika „jedničkářů s poruchou autistické­ho spektra“. Ostatní takoví se až do masivního rozšíření počítačů živili hlavně tím, že připravova­li budoucí učitele matematiky a fyziky, sami vyučovali děti, případně rozhodoval­i o tom, co se má v obou předmětech vyučovat a jak. Jejich vysoké zastoupení v těchto profesích ještě dnes zajišťuje, že převažujíc­í výuka matematiky a fyziky v základních školách vyhovuje hlavně Sheldonům. Vůbec nevnímají, že většině ostatních žáků a žákyň naopak škodí, protože je připravuje o radost a užitek ze samostatné­ho poznávání.

Penny nepotřebuj­e počty, ale matematiku

Kritikům Hejného matematiky také vadí, že metoda prý brzdí nadané žáky na jejich cestě za vzděláním a nemůže nahradit dril, jenž je podle nich tím nejefektiv­nějším způsobem, jak naučit počítat žáky méně nadané. První výhrada je především výrazně elitářská. Základní vzdělávání je určeno všem, a jeho podoba se proto nesmí podřizovat potřebám těch, kteří jednou vystudují matfyz. Neobstojí ani argument s počítáním: moderní technologi­e jako kalkulačka, smartphone či notebook jsou tu přece i pro Penny. Umožní jí využívat složitější matematiku jako prostředek poznávání světa, ačkoli nebude počítat, jako když bičem mrská. Představa, že se podaří donutit děti, aby ignorovaly technologi­cký pokrok a dál se učily matematiku stejně jako před sto lety, je naivní až neuvěřitel­ně.

Nové metody výuky založené na objevování a usilující o znovuzíská­ní zájmu žáků se kromě matematiky u nás šíří také ve fyzice, v češtině, v dějepisu a v dalších předmětech. Otevřený útok části matematiků proti Hejného matematice je snahou vrátit vzdělávací systém do stavu, kdy sice vychoval několik vítězů matematick­ých olympiád, ale statisícům dětí matematiku znechutil. Podobně kdysi připravova­li třeba v NDR vrcholové sportovce. Že dnes už tudy cesta nevede, to by snad došlo i Sheldonovi.

I kdyby Penny a Sheldon seděli ve škole vedle sebe, fakticky by chodili do dvou zcela rozdílných škol, píše autor. FOTO CBS

Spolužáci?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.