Center, o techniky je rvačka

Nejvíc chybí lékaři, IT specialisté a učitelé Uplatní se i vyučení řemeslníci Firmy slevily z požadavků a berou lidi bez praxe

„Práci si budu vybírat i podle toho, abych v ní nemusel sedět od devíti do půl šesté každý den. Při studiu jsem si zvykl pracovat ve chvílích, kdy jsem nejproduktivnější, což je u mě večer. Sedět někde osm hodin bez možnosti se třeba projít nebo si vzít notebook do kavárny, to mi připadá jako z minulého století,“říká budoucí absolvent ekonomie Martin.

Kdo chybí nejvíc

Trh práce je pořádně vyhladovělý – chybí na něm řada profesí a o dobré zaměstnance bojují takřka všechny firmy. Vedle již zmiňovaných techniků a IT specialistů je velká poptávka po lékařích včetně zubařů a také po učitelích.

Sehnat v regionech zubaře, dětského praktického lékaře nebo třeba gynekologa, aniž by člověk musel dojíždět do okresního města (a ani v něm nemusí hned natrefit na lékaře přijímajícího nové pacienty), je a v následujících letech ještě bude problém. Kromě praktiků stárnou i specialisté v nemocnicích, z nichž velkou část tvoří zaměstnanci předdůchodového věku nebo přesluhující důchodci. Medici, kteří nyní vycházejí z fakult, by tedy měli jít na dračku.

Podobná je situace ve školství. Zoufale chybí aprobovaní matematici nebo třeba fyzikáři, dostatek učitelů není ani na prvním stupni. Ředitelé škol také čím dál častěji sdílejí historky o marném hledání špatně placených družinářek nebo kuchařek. Na Základní škole Slovenská v Praze 2 se musí žáci spokojit jen s jedním obědem – výběr ze dvou jídel tu už pár měsíců nefunguje, kuchařku se nedaří najít.

Sháňka je také po vyučených řemeslnících. Vybírat si mohou i prodavačky. Jejich nábor v řetězcích prodejen s potravinami vzbuzuje rozruch nejen mezi špatně placenými učiteli kvůli kampani společnosti Lidl s platem atakujícím hranici třiceti tisíc. „Stačil jeden reklamní plakát nejmenovaného obchodního řetězce, který byl donedávna pouze levný. Nyní je oficiálně lepším zaměstnavatelem než celé české školství. (...) Nechci tímto nikterak zlehčovat nebo degradovat práci prodavaček, nicméně pro výkon své práce nemusely roky studovat pedagogické fakulty,“napsala učitelka a blogerka Barbora Veselá ve svém místy nekorektním textu „Z učitelky prodavačkou v Lidlu“.

Podobněmohou být rozčarováni hůře placení a vysokoškolsky vzdělaní Pražané, když při jízdě hromadnou dopravou narážejí na informace o náboru řidičů za 35 tisíc. Mezi další, firmami nejčastěji marně poptávané učňovské profese patří automechanici, zedníci nebo číšníci.

Trochu v nouzi mohou být leda absolventi středních škol všeobecného zaměření v čele s gymnazisty. Pokud se rozhodnou nepokračovat ve studiu na vysoké škole a nastoupit do pracovního procesu (což ale není úplně obvyklé), převálcují je humanitně a ekonomicky zaměření vysokoškoláci. „I tam, kde by stačil maturant, jako jsou už zmiňovaná call centra nebo pozice v administrativě, berou firmy raději vysokoškoláky. Absolutorium vysoké školy je považováno za záruku pracovitosti a učenlivosti,“říká Dombrovský s tím, že vysokoškolský diplom se vyplatí vždy a z jakéhokoli oboru. Internetové portály s nabídkami práce a novinové inzeráty jsou dobrým zdrojem, možností je ale víc. Ptejte se na pracovní příležitosti kamarádů a známých, hledejte volná místa přímo na webových stránkách společností a zapátrejte na sociálních sítích. Pokud stojíte o práci v konkrétní firmě, můžete do ní zkusit poslat životopis.

2. Dělejte, co umíte Zkuste si kriticky zhodnotit, v čem jste dobří a kde máte slabiny. Vezměte v potaz nejen své vzdělání, ale i povahu. Popřemýšlejte, které oblasti a činnosti vám jsou nejbližší a co zvládáte jen s obtížemi. Překonávat své hranice i při rutinních úkolech je vyčerpávající.

3. Stanovte si priority Potřebujete platit hypotéku a uživit rodinu? Pokud ne, je na začátku kariéry rozumnější zaměřit se na vylepšení životopisu a přijmout zajímavější, i když hůř placenou práci. V menší společnosti je větší šance ovlivnit dění a zapojit se do více procesů z jediné pozice. V mezinárodní firmě je více příležitostí postupovat po kariérním žebříčku.

6. Zamyslete se, kolik času chcete práci dát Lukrativní pozice bývají časově náročné. Předem si ujasněte, zda jste ochotni pracovat na úkor svých koníčků a osobního života, případně jak dlouho to vydržíte.

7. Ptejte se, co budete skutečně dělat Název pozice ne vždy zcela odpovídá reálné náplni práce. Při pohovoru zjistěte, co přesně byste měli dělat.