Petrkov Číňanům?

Před pár dny proběhla kulturními kruhy zvěst: Petrkov je na prodej! Petrkov, Reynkův Petrkov, ono útočiště vyprahlých duší, ono sídlo tajně slavného a pak už i veřejně slavného básníka a grafika, ono nemuzeální muzeum, donedávna obývané Dioskúry Danielem a Jiřím Reynkovými! Petrkov na stránkách realitní kanceláře coby „Baroque chateau with park“! Kulturní kruhy se právem zděsily. Někdo navrhoval: Složme se a kupme to společně. Někdo vyzýval: Najděme bohatce mecenáše. Někdo připomínal: Nedávno proběhla bombasticky propagovaná Reynkova výstava, na niž byly navázány aukce Reynkových děl – a na nich muselo několik lidí zpropadeně zbohatnout; kde je jejich morální odpovědnost? Někdo levicový volal: Zaskvotujme to!

Pondělí Neff

Proč zděšení, proč návrhy více či méně utopické? Protože co se objeví na stránkách realitní kanceláře, to si může koupit kdokoliv. Tedy kdokoliv dostatečně bohatý. A zda ten dostatečně bohatý, komu by se zalíbil barokní zámeček s parkem, by měl porozumění i pro kulturní a duchovní hodnoty spjaté s Reynkovým Petrkovem – to se jeví možností méně pravděpodobnou. Mírním své levicové přátele, když automaticky spojují bohatství s nekulturností. Znám bohatce kulturní. Z oněch návrhů byl nejméně utopický právě ten s bohatcem mecenášem. Ale nabídka realitky je nabídka realitky. Kdo dřív přijde a vysází miliony, ten dřív petrkuje. A pak si může s Reynkovým sídlem dělat, co chce. Třeba vykuchat zámeček a vestavět do něj hotel nebo bordel. Nebo ho zbořit a postavit mís-

Úterý Putna

Středa Baldýnský to něj wellness centrum nebo chrtí závodiště.

Bylo zajímavo sledovat, jakých barev nabývaly apokalyptické scénáře: Koupí to nějaký Babiš nebo Kellner! Ne, koupí to nějaký Rusák nebo Číňan! Stereotyp nekulturního bohatce se ještě zesiluje, když je spojen s národností, kterou v naší zemi reprezentují v posledních letech často právě oni nekulturní bohatci. Sub specie Reynka je to přitom paradox: Jeho minimalistická, přírodně duchovní poezie a grafika je právem srovnávána s obdobnou tvorbou čínskou; reynkovská výstava se ostatně konala před pár lety v Číně. A jeho celoživotní lpění na venkovském „šlechtickém sídle“a jeho parku má v sobě mnoho z poetiky klasické ruské literatury. Proč by tedy nemohl být oním mecenášem Rus nebo Číňan bohatý a součas-

Čtvrtek

Oliva ně kulturymilovný? Ale to jsme zase v utopii.

Za pár dní se ukázalo, že Petrkov není na prodej. Inzerát ze stránek realitky zmizel a zvěstovatelé hrozící zkázy byli označeni za „šiřitele hoaxů“. Vzápětí se vynořily rozličné teorie, jak to doopravdy bylo a je s inzerátem a s případným prodejem. Kdo chce, ať si tyto teorie prověřuje. Podstatnější je něco jiného: Že Petrkov je duchovním opěrným bodem české země, rovnomocným Staré Boleslavi či Tetínu, Dvořákově Vysoké nebo Čapkově Strži. Že Petrkov by měl být vyhlášen národní kulturní památkou. MARTIN C. PUTNA

Pátek Šustrová Sobota Hanák