A nebylo by nejlepší celé to rozmetat?
Výběrové řízení na ředitele Centra experimentálního divadla v Brně (CED) dopadlo neslavně, výsledkem je plichta v podobě pověřeného ředitele. Jeden z účastníků řízení Miroslav Oščatka má vést divadlo do 31. 7. příštího roku. Radnice nyní bude postupovat formou neveřejného řízení a údajně osloví možné kandidáty. Bylo by zajímavé vědět, kdo z radnice má takový přehled o českém divadle, že ví, koho oslovit. Tím spíš, že vůdčích duchů v českém divadle není zrovna přebytek. A jak zaznělo na diskusi k půlstoletí Provázku s příznačným názvem Narozeninová oslava, nebo smuteční hostina?, větší část těch, kteří mohou u nás vést divadlo, už v takové pozici je.
Nicméně problém má několik rovin a jde také o to, jak dnes funguje CED. Jak připomněl moderátor diskuse, šéfredaktor Světa a divadla Karel Král, CED původně vznikl jako aktivita Provázku, aby zastřešil jeho úspěšné zahraniční aktivity. Jenže dnes už CED není v pomocné funkci, ale v nadřízené, a má „pod sebou“Husu na provázku, HaDivadlo a Divadlo U stolu, jehož značku si ovšem odcházející František Derfler bere s sebou a studiová scéna je otevřená novým tvůrcům. Především se opět odkládá, co bude s Provázkem, který je po odchodu Vladimíra Morávka bez šéfa. Nastupující ředitel CED totiž měl nového vybrat, což za nastalého interregna nelze. A přitom o to šlo především. Karel Král přišel s myšlenkou poněkud anarchistickou, ale vzhledem k historii celkem logickou, aby nový šéf Provázku vybral ředitele CED. To zřejmě nepadlo na úrodnou půdu.
Do výběrového řízení se přihlásili pouze čtyři kandidáti. Jak to, že se do tak prestižního divadla nikdo nehrne? Tři uchazeči byli spjati s divadlem a čtvrtý byl Francouz Fré+deric Poty, což je sice hezké, ale jak se ukázalo, nereálné. Malý počet uchazečů jistě odráží již zmíněný nedostatek vůdčích osobností, ale také podmínky, které příliš neumožňují kandidátům přivést si aspoň zčásti svůj tým a herce, jak to mohli udělat Petr Štědroň a Dora Viceníková, když přišli z Brna do Prahy na Zábradlí. Jestli by nebylo lepší celou stávající strukturu rozmetat, zachovat tradiční značky a začít takzvaně na zelené louce. K takovému nepopulárnímu a také emočně náročnému řešení se ale žádný zřizovatel neodhodlá.