Vyhoštění v souvislostech
Kdo a proč se připojil k protiruské akci. Češi i proto, aby ukázali nejen odmítavou tvář
Vyhoštění tří ruských diplomatů, ke kterému se rozhodla česká vláda, má mnoho evropských a globálních souvislostí. Začněme Británií a Evropskou unií. Český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček řekl serveru iDNES v narážce na brexit, že je „úsměvné“, že zrovna Británie žádá o pomoc EU. Dodejme, že je to spíše logické než úsměvné.
Právě proto, že probíhá brexit, potřebují jak EU, tak Británie zcela jasně demonstrovat, že v oblasti obrany, bezpečnosti, ale i v obraně demokratických hodnot zůstane pouto mezi oběma budoucími entitami stejné jako dosud, nebo dokonce ještě silnější. Rozvod proběhne, ale v oblasti bezpečnosti a obrany bylo třeba vyslat signál, že z rozvodu nesmí nikdo – a rozhodně ne někdo agresivní a asertivní jako současné Rusko – geopoliticky profitovat.
Představme si nějaké v dnešním světě typické rozvodové řízení. Oba rodiče se hádají o peníze, majetek i o víkendy s dětmi, kdyby ale přišlo na otázku bezpečnosti a zdraví jejich dětí, budou táhnout v průběhu rozvodu i po něm za jeden provaz.
Když se v Evropě podíváme na určitou mapku toho, kdo vyhošťoval a nevyhošťoval a případně kolik ruských diplomatů, zrodí se nám zajímavý obrázek. Některé země jako Slovensko, Rakousko nebo Řecko se vůbec nepřipojily, jiné vzhledem ke své velikosti a významu se rozhodly ke kroku spíše symbolickému.
Koordinovaná akce
Výpověď tří diplomatů je poměrně razantní krok, zvláště srovnáme-li situaci s osmkrát větším Německem, které vyhostilo pouze čtyři diplomaty. Míra a relativní síla české reakce nesouvisí pouze s tím, že máme na našem území neobvykle velkou ruskou ambasádu s neobvykle aktivní „nediplomatickou“sekcí, o čemž opakovaně hovoří i veřejně dostupné zprávy BIS, ani pouze s tím, že tu bylo jaksi navíc i absurdní obvinění České republiky z toho, že se snad u nás měla vyvíjet látka Novičok.
Jde i o naši momentální pozici v EU. Česko jasně odmítá uprchlické kvóty a čeká je v tomto ohledu složité jednání. Nechce být v Evropě proti všem a proti všemu. Je v jeho životním zájmu, aby v jiných tématech, kde je to možné, působilo konstruktivně, pozitivně a kooperativně. Povolební vývoj v Německu a tamější velká koalice navíc znamenají, že se přece jen odehraje nějaká další integrace eurozóny. Možná bude jen kosmetická a více rétorická než substantivní, ale nějaký tlak na větší integraci tu prostě bude. Větší integrace eurozóny znamená dvourychlostní Evropu, dělení, které není v českém zájmu. V českém zájmu je naopak vícerychlostní Evropa, kde se můžeme připojovat k různým „aliancím ochotných“(jako byla tato) uvnitř Evropy. A v českém zájmu vůbec není působit jako někdo, kdo je vždy a všude proti všemu a kdo takzvaně do všeho hází vidle.
Srovnáme-li se Slovenskem, tak Slovensko je v eurozóně, zavázalo se přijmout kontingent uprchlíků v rámci první várky kvót (jakkoli to v reálu nic neznamená) a deklarovalo svoji příslušnost k evropskému jádru. Hlavní potíž ale spočívá asi v tom, že v den koordinované akce sloven- ská vláda za dramatických okolností žádala v parlamentu o důvěru. Takže asi k podobnému kroku neměla sílu. Rakousko se rovněž nepřipojilo, ale řekněme, že to souvisí s neutralitou, neutrální Švédsko se ale nakonec, byť spíše symbolicky, připojilo.
Vydrží symbolická jednota?
Je v životním zájmu Česka, aby v tématech, kde je to možné, působilo konstruktivně, pozitivně a kooperativně
Důležité je, že všechny větší evropské země se zúčastnily koordinovaného vyhoštění, i když ve srovnání s 60 diplomaty vyhoštěnými z USA vypadají počty vyhoštěných nakonec spíše jako uměřená či možná dokonce opatrná reakce. Důvod je ale jasný, většina kontinentální Evropy je závislá na dovozu ruského plynu, střední Evropa je ještě závislejší a Německo bude svou závislost zvyšovat.
Symbolická jednota ale možná do budoucna oslabí. Například v Itálii je Paolo Gentiloni jen úřadujícím premiérem. Dostane-li se do vlády Liga severu nebo Hnutí pěti hvězd, bude vstřícnější názor na Rusko ještě silnější, než je v Itálii normální tradicí. Lídr Ligy severu Matteo Salvini včera vyhoštění diplomatů ostře kritizoval.
V Německu je sice ve vládě SPD, ale tamější generace sociálnědemokratických politiků, kteří jsou známí vstřícnějším postojem k Rusku, odešla právě do politického důchodu. Týká se to nejen Gerharda Schrödera, který je de facto vyhlášený Putinův agent. Do zadních poslaneckých lavic Bundestagu z nejvyšší politiky míří de facto i odcházející ministr zahraničí Sigmar Gabriel, který vyhoštění ruských diplomatů také kritizoval. Jeho nástupce Heiko Maas je ale silně pro tu odpověď Rusku, která proběhla. Reakce německého tisku rozhodně není tak jednoznačně nadšená jako v případě Česka. Deník FAZ konstatuje úspěch britské diplomacie, s tím, že něco takového by Německo zařídit neumělo, DieWelt vypovídání kritizuje: není prý jisté, že za útokem stálo Rusko.
Dodejme ještě, že relativně razantní odpověď USA není jen reakcí na novičok, ale je třeba ji posuzovat v celém balíku od ovlivňování amerických voleb přes Sýrii až po kybernetické útoky.