Premiér na penzi
Minulý čtvrtek oznámil expremiér Sobotka odchod z vysoké politiky. Média věc komentovala hodnocením jeho politické kariéry nebo úvahami, co bude dělat dál. Dodejme k věci trochu historického kontextu.
Když nepočítáme jednoho exilového, tři protektorátní a pět českých premiérů v rámci federace, měli jsme doposud ve funkci 30 předsedů vlád (31. je Andrej Babiš). Ti odstoupili ze své funkce v průměru zhruba v 54 letech. Bohuslav Sobotka je historicky pátý nejmladší expremiér. Těžko překonatelné prvenství drží Stanislav Gross, který odstoupil v 35 letech. Hned po něm ale následují kupodivu dva premiéři ze samých počátků republiky, Edvard Beneš (38 let v době demise) a Vlastimil Tusar (40), čtvrtý je Jozef Lenárt (45). Jen o čtyři dny starší než Bohuslav Sobotka byl poslední den v úřadě Marián Čalfa.
Měřeno délkou vlády je Bohuslav Sobotka osmým nejúspěšnějším premiérem, v polistopadovém období třetím po Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Co je to ale proti šampionovi Lubomíru Štrougalovi, který v čele vlády vydržel bezmála 19 let? Malý politický zázrak by u nás byl, kdyby někdo v budoucnosti dohnal alespoň Viliama Širokého, jenž se v křesle udržel deset let. Srovnávat ale komunistické premiéry s těmi demokratickými je v tomto punktu dost zavádějící, politika měla za minulého režimu úplně jiné časové horizonty. (Déle než Sobotka vládl ještě Antonín Švehla, Antonín Zápotocký a Jozef Lenárt.)
Existuje u nás nějaká postpremiérská tradice? Ano i ne. Podíváme-li se do minulosti, nelze si nepovšimnout, že předseda vlády je tradičně muž na jedno použití: pouze Jan Černý a Antonín Švehla odešli a pak se vrátili. Pět expremiérů povýšilo do nejvyšší funkce (Beneš, Gottwald, Zápotocký, Klaus, Zeman). Nepříliš obvyklé je pokračování politické kariéry v ministerské funkci, což prozatím vyzkoušeli čtyři expremiéři (Beneš, Černý, Fierlinger, Stráský), nebo v jiné vysoké exekutivní pozici (Tusar vyslanec, Špidla eurokomisař, Tošovský a Rusnok v čele ČNB). Podobný počet expremiérů pokračoval v politické kariéře v čele strany, do této skupiny můžeme zařadit za neúspěšné Kramáře a Paroubka a za šťastnější Klause. Odchod do skutečného důchodu zatím postihl pouze tři expremiéry (Švehla, Široký, Štrougal) a dva skončili ve vězení (Beran, Syrový). Čtyři polistopadoví expremiéři pokračovali hned v soukromém sektoru (Čalfa, Gross, Topolánek, Nečas), což je věc za první republiky nevídaná (a za komunismu přirozeně nemožná).
Bylo by možné snést hromadu důvodů, proč byměla politická elita najít pro Sobotku nějakou důstojnou funkci, aby nemusel prodávat soukromníkům informace, které za léta v politice získal. Ve svém oznámení konce kariéry však Sobotka píše o „úplně jiné životní cestě“, kterou hodlá nastoupit. Třeba nás ještě překvapí, že začne malovat, farmařit nebo studovat filozofii. V naší postpremiérské tradici-netradici by to bylo velké oživení.
Existuje u nás nějaká postpremiérská tradice? Podíváme-li se do minulosti, nelze si nepovšimnout, že předseda vlády je tradičně muž na jedno použití: pouze Jan Černý a Antonín Švehla odešli a pak se vrátili.