Nepomáhalo nic. Až tradiční čínská medicína
Podle Martina Zvěřiny je čínská medicína cirkus a nástroj propagandy (LN 24. 3.). Mám pocit, že o tradiční čínské medicíně (TČM) píší hlavně ti, kteří s ní nemají žádné osobní zkušenosti. Měl by také zaznít názor těch, co se s TČM osobně setkali a byli úspěšně vyléčeni. Patřím mezi ně.
Před 15 lety jsem měl zdravotní problém. Bylo mi 55 let, cítil jsem velkou bolest v rameni, v lokti, v bederní páteři, občas i v zadní části paty. Protože jsem poněkud drsnější povahy, dlouho jsem tento stav přehlížel a čekal, že to jednou musí skončit. Zjistil jsem, že to nepřemůžu. Protože nejsem vyložený pravák, přesouval jsem postupně některé činnosti na levou stranu těla. Pravou ruku jsem nezvedl výš než do úrovně prsou a i to už mi způsobovalo bolest.
Průběžně jsem navštěvoval svého ortopeda. Občas mi dal nějakou injekci, vždy mi dal prášky a masti na utišení bolesti a pravidelně mě posílal na rehabilitaci. Dávali mi nějakou elektroléčbu, cvičil jsem pod dohledem rehabilitační sestry. Když skončila předepsaná série návštěv, šel jsem znovu za panem doktorem a řekl mu, že k žádnému zlepšení nedošlo. Ujišťoval mě, že výsledky se dostaví později, mám být trpělivý, pokud bolesti nepřestanou, mám ho zase navštívit. Vše se opakovalo stále dokola a nekonečně dlouho. Na rehabilitaci jsem byl nejméně třicetkrát.
Po pádu se šlapadla, na dovolené u moře, jsem si uvědomil, že jsem téměř invalida, že jsem se mohl utopit a že to takhle skutečně dál už nejde. Dlouho jsem zvažoval, kterou ortopedii v Praze navštívím. Nakonec padla volba na polikliniku Prosek. Diagnóza byla stejná jako u ortopeda ve Vítězné ulici, zánět ramene atd. Jen na příjmu obrovské rehabilitace seděl nějaký úctyhodný primář. Ujistilmě, že tenisový loket vyléčit nejde, možné zlepšení odhadoval tak asi o 20 procent. Dal mi nějaký pásek na suchý zip, který by prý mohl bolest v lokti zmírnit. Nechal jsem se objednat na konkrétní termín, ale cestou z polikliniky jsem se rozhodl, že tam už nepůjdu.
Žádná alternativa, seriózní léčba
Po delší době a po shánění informací padla volba na čínského doktora. Jmenoval se Hu Yizhi (chu jidž) a sídlil v Revoluční ulici. Vyšetřoval mě déle než hodinu za přítomnosti tlumočnice. Nebylo to příjemné, mám rád, když se něco děje. On se mi dlouze díval do očí, do pusy, na pleť, držel obě mé ruce za zápěstí atd. Po několika minutách si vždy cosi poznamenal do velkého sešitu – psal čínsky. Řekl mi, že tenisový loket není problém, že po první návštěvě už budu cítit značnou úlevu od bolesti. Moc jsem si nesliboval, spíš jsem byl v pozici tak ukaž, co umíš.
Byl jsem tam asi čtyřikrát nebo pětkrát. Vždy hledal nějaký bod, na který zatlačil prstem a ptal se mě česky: „bolí?“. Po nalezení bodu jsem ucítil intenzivnější bolest v bolavých místech ostatních částí těla. Nalezený bod někdy, ne vždy, nahřál nějakým „bylinným doutníkem“, pak tam zabodl asi na deset minut jehlu. Už po první návštěvě jsem ucítil značnou úlevu. Po dvou návštěvách jsem už téměř bolest necítil. Tvrdil mi, že jsem přišel pozdě, že je nutné vpichy opakovat. Asi po třech letech jsem ucítil bolest v druhém, tedy levém rameni. To už jsem neváhal a šel jsem za ním bez otálení. Podíval se do sešitu. Stačila pouze jedna krátká návštěva a bolest zmizela.
Nejsem přívržencem alternativního léčitelství. Dnes si poté, co jsem si něco přečetl a po vlastní zmíněné zkušenosti, myslím, že TČM je seriózní léčba, do alternativního léčitelství nepatří a to přesto, že na nás působí jako „něco“z jiného světa. To, že stále neumíme její úspěchy vysvětlit, neznamená nic víc než to, že asi stále ještě nevíme všechno o svém těle. A protože si to nechceme přiznat, tak jedni úspěchy přisuzují božímu zázraku, experti v tom vidí placebo a najdou se i lidé, co TČM posuzují hlavně politicky, protože nemají rádi Miloše Zemana. Ale to je spíš problém náš a ne Číňanů. Buďme rádi, že jsou ochotni se o své poznatky podělit. Mně stačí, že jsem už velmi dlouho bez nejmenších potíží a nemusím konzumovat hory léků jako před 15 lety.