Jeden z padesáti milionů
Pro začátek si přiznejme, že jsem jedním z těch slavných padesáti milionů, kterým pomocí dotazníkové aplikace z Facebooku ukradli data, kvůli čemuž – jak víme – zvolili Trumpa. Dosud jsem měl pocit, že alespoň z tohohle mě nikdo nemůže činit odpovědným, ale šup, člověk před lety vyplnil dotazník a najednou může za to, že i Ameriku vede klaun. Přemýšlím, proč jsem tu blbou aplikaci stahoval, když to normálně nedělám a vůči kravinám jsem imunní.
Možná proto, že se propagovala jako cambridgeský dotazník a já byl rád, že nás konečně nějaký akademik zkoumá, možná jsem byl nešťastný v životě a doufal, že při odpovídání přijdu na něco důležitého o sobě, nebo – a to mi připadá nejpravděpodobnější – mi na tu chvíli transplantovali mozek nějaké třináctileté blbky, která na internetu
Pondělí Neff vyplní všechno jenom proto, aby mohla nad výsledkem otáčet oči v sloup. Nicméně, vyplnil jsem, dokonce bez nároku na odměnu (Američani za to dostali dolar), už není cesty zpět (ani pro mé tehdejší facebookové přátele, jejichž lajky aplikace také sklidila, díky čemuž – HA HA HA – oni za zvolení Trumpa můžou taky). Škoda už se stala, pojďme se poučit.
A nainstalovat něco dalšího, třeba PixonEye, geniální britsko-izraelskou aplikaci, která – na rozdíl od slavného dotazníku, který dokázal tak maximálně zjistit, že jste před rokem na Facebooku lajkovali stránku „Kamil Fila mi sežral mrkev“– zjistí o vašem životě úplně všechno, dokáže totiž analyzovat všechny vaše fotografie. Kolik vám je, s kým jste nejčastěji na fotkách, jestli je na té fotce s vámi dort, anebo pytlík s hulením, dokáže roze-
Úterý Putna
Středa Baldýnský znat vaše rodiče, podle toho, jak se tváře začnou objevovat či zmizí, odhadne, s kým jste se rozešli a s kým začali chodit. Jen si porovnejte, co o vašem životě vypráví lajkování na Facebooku a co by se dalo zjistit z fotek ve vašem mobilu. Jenom těch jídel, co vám chutnají, jste vyfotili, co? A teď si představte: je restaurace, která má k těm datům přístup. Ani byste si nemuseli objednávat, protože vám rovnou připraví buď vaše oblíbené jídlo, anebo nějaké, co neznáte, ale podle analýzy vašich chutí ho zblajznete taky rádi. A co na tom bude špatně? Všechno je to děsivé. Co mají cizí lidi vědět, že máte rádi lečo, že jo. Ale zase lečo: mňam.
Taky by u vás v obvodu mohl kandidovat někdo, kdo zjistí, že milovníků leča je tam tolik, že by se mu vyplatilo slíbit, že po jeho zvolení budou mít milovníci leča tři pro-
Čtvrtek
Oliva centa slevu na daních? Anebo by se alespoň nechal vyfotit, jak žongluje s cibulí, paprikou, rajčetem a vejcem a olizuje si při tom rty („Jsem jedním z vás!“). A co by na tomhle bylo špatného? Podstata demokracie je v tom, že lidi volí toho, o němž se domnívají, že po zvolení prosadí, po čem oni touží. A jeden z problémů je v tom, že volení přesně nevědí, po čem masa jejich voličů touží (a ani proč je vlastně zvolila), tak proč jim neříct, co opravdu chceme.
Než tajit, jací opravdu jsme... nebylo by lepší snažit se být takoví, abychom to nemuseli tajit? TOMÁŠ BALDÝNSKÝ
Pátek Šustrová Sobota Hanák