Úhradu za berle či vozík určí stát

PRAHA Maximálně 600 korun za pár francouzských holí uhradí pojišťovna pacientovi, kterému je lékař předepíše. Tuto cenu si pojišťovna vyjednala sama přímo s vybraným výrobcem a potom ji průběžně upravuje podle průzkumu trhu. Částku, na kterou má pacient fakticky nárok, se lze dnes dozvědět pouze z jejího katalogu zdravotních pomůcek, navíc se může lišit pojišťovna od pojišťovny. To se ale musí změnit.

Na Ústavní soud se před časem obrátila skupina 20 senátorů, kterým se nelíbilo, že pojišťovny mají při stanovování cen za berle, vozíky či glukometry velký prostor pro libovůli. A ten jim dal loni v červnu za pravdu. Pacient se má dozvědět už ze zákona, na jakou úhradu má nárok. Zákonodárci však od soudu dostali čas na úpravu legislativy do konce letošního roku.

Ministerstvo zdravotnictví už práci na novém systému úhrad finišuje, novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění tento týden poslalo do připomínkového řízení. Pokud by se ji nepodařilo do konce roku přijmout, část zákona, podle které se pomůcky dnes proplácejí jen v nejlevnější variantě, přestane platit. Pojišťovny odhadují, že celkové náklady na zdravotnické prostředky by se jim pak zvýšily o dvě miliardy korun.

Pod časovým tlakem

Politici dostali od soudu na změnu zákona dostatečný časový polštář – přesně rok a půl. Přesto podle současného ministra zdravotnictví Vojtěcha Adama (za ANO) na přípravu nového zákona od června do prosince na minister- stvu za Miloslava Ludvíka (ČSSD) nikdo ani nesáhl.

„Čekal bych, že u takového zákona už tady bude něco připraveno. Ale když jsem přišel na úřad, nebylo nic. Nic se nepřipravovalo, protože se vědělo, že se bude končit. Což je ale trochu hloupý přístup,“kroutí nesouhlasně hlavou Vojtěch. Ministerstvo proto nyní rozhodlo, že meziresortní připomínkové řízení zkrátí, aby se novela co nejrychleji dostala do parlamentu.

Nedostatkem času pak ministerstvo vysvětluje i skutečnost, že se novela omezuje pouze na zdravotní pomůcky, jako jsou berle a glukometry, na které lékař předepíše pacientovi poukaz a on si je pak vyzvedne ve výdejně zdravotních pomůcek. Existuje ale ještě další typ zdravotních pomůcek, jako jsou kloubní náhrady a kardiostimulátory, které pacient dostává přímo v rámci lékařského zákroku, většinou tedy během hospitalizace.

„Na lůžkovou část nový zákon nemyslí, což je, myslím si, zásadní chyba, protože se může stát, že za rok dva budou ministerstvo i Ústavní soud postaveny před úplně stejnou situaci, jenomže teď s nemocničními zdravotními pomůckami,“upozorňuje Jan Strnad z advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners, která také zastupovala skupinu senátorů u Ústavního soudu a spor o úhrady za berle jim pomáhala vyhrát.

Také ministrův poradce Jakub Král, který měl přípravu nového zákona na starosti, připouští, že nedostatky, které Ústavní soud konstatoval ve vztahu ke zdravotním potřebám na poukaz, určitě platí i pro nemocniční zdravotní pomůcky. Zároveň ale upozorňuje, že pro oba typy zdravotních pomůcek, ambulantní i nemocniční, nelze použít stejný mechanismus úhrad.

Nemocnice na ně totiž dostává zvláštní rozpočet, takže pojišťovny je nehradí individuálně – na rozdíl od zdravotních pomůcek na poukaz. „Nelze vytvořit systém, ve kterém by i všechny nemocniční zdravotnické prostředky měly arbitrárně stanovenou úhradu, že za tu věc se do nemocnice zaplatí tolik a tolik korun, protože se nikdy nebude samostatně hradit,“tvrdí Král.

Katalog zdravotních pomůcek s výší doplatků dosud spravovaly pojišťovny. Ústavní soud to ale zamítl.

Co přinese novela

Novela bude obsahovat výčet zdravotních potřeb, na které má pacient nárok. „Tímto se snažíme vyhovět nálezu Ústavního soudu, který říká, že se pacient musí přímo ze zákona dozvědět, jakou péčimu stát bezplatně zajistí. Takže je tam jakýsi katalog pomůcek, které se člení do několika úrovní,“konstatoval Král.

Zároveň se pacient ze zákona dozví, co mu má být, aby měl na berle, vozík či glukometr nárok. Je tam také uvedeno, kolik věcí za měsíc či za rok může nafasovat či na jak dlouho mu mají vydržet.

Jednotlivé pomůcky se pak budou do katalogu zařazovat tak, že vývozce nebo dovozce oznámí na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), že má zdravotnický prostředek, který podle něj spadá do dané skupiny. Tím se vytvoří celá databáze hrazených zdravotnických prostředků. Její aktualizovanou verzi bude vydávat SÚKL nově každý měsíc, nikoli jako dosud pojišťovny pouze jednou za půl roku. Teprve v případě, že SÚKL, pojišťovny nebo někdo jiný shledají, že ten zdravotnický prostředek by do dané skupiny neměl spadat, se zahájí správní řízení, ve kterém SÚKL případně řekne, že tohle zařazení pro konkrétní pomůcku nepovoluje.

Pacient se ze zákona také dozví, na co má nárok, kolik věcí může nafasovat či na jak dlouho mu mají vydržet