Koupel v extraktu z popkultury
V novém filmu Stevena Spielberga Ready Player One: Hra začíná se hledá skryté velikonoční vejce a důvod, proč také někdy vyrazit ven.
Přinejmenším kvůli jedné scéně stojí za to nový film Stevena Spielberga vidět: je to prolnutí dvou virtuálních světů, když se hrdinové hrající v roce 2045 videohru ocitnou v prostředí slavného hororu Osvícení z roku 1980. Ti z nich, kdo film znají, se v něm dokážou mnohem lépe orientovat. A kdo ho neviděl, lituje. Přibližně tak lze charakterizovat i celý snímek Ready Player One. Čím více produktů populární kultury z uplynulých desetiletí do sebe diváci nasáli (od nejstarších videoher přes steam punk, estetiku kapely Duran Duran, Spidermana, Vetřelce a Návrat do budoucnosti až po aktuální herní výdobytky), tím důvěrněji k nim Ready Player One bude promlouvat. Ty ostatní by pak mohl přimět, aby si vzdělání doplnili a dokázali vidět současnou zábavu v poněkud širším kontextu.
Populární kulturu (jejímž je sám režisér Steven Spielberg výsostným představitelem) prezentuje tento snímek jako zásadní dobro – vlastně jediné dobro, které lidstvu zbude poté, co si v blízké budoucnosti projde existenční krizí. Nastane epocha, kdy lidé vzdají snahu problémy řešit a budou se je snažit jen přežít. Svět bude posetý vrakovišti a bydlet se bude mj. v mobilních domech vyskládaných do výšky na železných konstrukcích. Frustrovaní lidé budou hle- Na co si budeme hrát?
dat útočiště ve virtuálním světě hry Oasis, kterou vytvořil geniální a trochu podivínský vizionář James Halliday (Mark Rylance). Ten po své smrti zanechal lidem vzkaz, že je v jeho hře ukryto „velikonoční vejce“, tajný bonus, po jehož získání se šťastný výherce stane majitelem celého Hallidayova odkazu.
Do zběsilé honby za pokladem (začínající automobilovým závodem, který nelze vyhrát) se pustí zástupy fanoušků a také zlá korporace Innovative Online Industries, která chce zcela ovládnout herní svět, utopit jej v komerci a virtuálně i fyzicky zotročit lidstvo. Proti jejímu šéfovi a armádě naverbovaných hráčů má šanci jen několik nejlepších. Mezi nimi je i sirotek Wade Watts (Tye Sheridan), který ve virtuálním světě používá jméno Parzival a kamarádí s hromotlukem Aechem, jehož reálnou podobu nikdy neviděl. Během závodu potkává Parzival sympatickoumotorkářku Art3mis a také japonské bratry jménem Daito a Shoto. Společně vytvoří tým, který bojuje o vítězství i o život jak ve virtuálním, tak v reálném světě. A zejména Wade sArt3mis (což je i ve skutečnosti pohledná dívka jménem Samantha) při tom zjistí, že opravdový fyzický kontakt není od věci, zvlášť když shodou okolností bydlíte nedaleko od sebe.
Nápovědu do hry získávají Wade a spol. z deníků geniálního Hallidaye, archivovaných v podobě scén z tvůrcova života. Noří se tak do mysli plachého čaroděje, který pro sebe a sobě podobné vytvořil kouzelný svět, kde by se mohli blaženě kochat tím, comilují – výtvory populární kultury, stvořenými a přijímanými s čistou láskou. A ukazuje se, že dojemnému podivínoví nakonec leželo v hlavě jen pár věcí: že se vývoj možná ubírá příliš rychle kupředu a někdy stojí za to se vrátit nazpět. A že si člověk nemá nechat utéct šanci prožít důležité věci s lidmi, které má rád, v reálném světě. Což je také hlavní poselství filmu Ready Player One.
Individuální dojem z filmu bude nejspíš dost záležet na tom, nakolik člověka baví dívat se někomu přes rameno, jak hraje videohru. A také na ochotě tolerovat leckdy dost svévolnou logiku příběhu (korunovanou závěrečným zásahem policie coby nefalšovaného „ramene spravedlnosti“, když předtím po podobném řádu v dystopickém obrazu světa nebylo ani stopy). Nicméně podaří-li se divákům vnuknout myšlenku, že má smysl se ohlédnout do minulosti (alespoň) za populární kulturou a na dva dny v týdnu vypnout hru a jít se podívat, jak vypadá skutečný svět, splnil film Ready Player One svůj účel.
Ready Player One: Hra začíná