Bezhlavý automobil

Pro úspěšné zavedení autonomních vozů bude nutná úzká spolupráce napříč odvětvími

Nehoda autonomního vozidla, ke které došlo na začátku minulého týdne v arizonském městě Tempe, opět vyvolala diskusi ohledně bezpečnosti autonomních vozidel a jejich zavádění do provozu. Experti předpokládají, že plošné využívání plně autonomních vozidel by mělo v budoucnu vést k mnohem bezpečnějšímu provozu na silnicích. Autonomní vozidla, která se v současnosti ve Spojených státech testují, zatím ale stále potřebují dohled operátora, který sedí na místě řidiče a je schopen v kteroukoliv chvíli převzít řízení. Když se však plně spolehne na autonomní režim, nemusí v případě potřeby včas zareagovat.

To se pravděpodobně stalo i u zmíněné nehody, při níž autonomní vozidlo srazilo 49letou ženu. Ta na následky zranění bohužel zemřela. Zveřejněné video z palubní desky ukázalo, jak neosvětlená v noci přecházela silnici mimo přechod a nebyla až do určitého momentu vůbec vidět. Na druhou stranu ani poté, co ji osvítila světla, autonomní vozidlo vůbec nezpomalilo. Řidička podle vnitřní kamery cestu nesledovala a přecházející ženu spatřila také až na poslední chvíli. Podle některých názorů by však nemohla zareagovat a nehodu odvrátit, ani kdyby se plně věnovala řízení.

Přesná příčina nehody zatím není známa a rodina zemřelé ženy připravuje civilní žalobu. Je otázka, kdo bude nakonec za nehodu uznán odpovědným. V úvahu přicházejí jak provozovatel autonomního vozidla, tj. společnost Uber, tak i jeho operátorka, případně dodavatelé jednotlivých komponent, kteří mohli svou nedbalostí při konstrukci a provozu vozidla nehodu zapříčinit. Nehodu mohla zavinit ale i sama oběť neopatrným přecházením silnice.

Nepředvídatelné rozhodování se

Pokud by k podobnému případu došlo v českém právním prostředí, byl by při škodě vůči třetím osobám automaticky odpovědný provozovatel vozidla. Pokud by měl za to, že škoda byla způsobena selháním systémů autonomního řízení vozidla, pak by mohl škodu požadovat zejména po výrobci vozidla. Zde se ale obě strany dostávají do poměrně složité důkazní situace. Systémy autonomního řízení, které využívají algoritmů strojového učení například pro rozeznávání obrazu, kvalifikování okolního prostředí, předpovídání trajektorií pohybu objektů vně auta a rozhodování o tom, jak zareagují, mají povětšinou dány pevné parametry. Zároveň se ale automobily v testovacím režimu stále učí a vyvíjejí v závislosti na datech, kterým jsou vystavovány. Lze předpokládat, že v následném ostrém provozu, kdy provozovateli budou jiné osoby než samotný výrobce vozidel, se budou automobily rovněž průběžně učit, vyvíjet a rozhodovat se nepředvídatelně.

V případě nehody pak bude velmi těž- ké prokázat, zda případnou nehodu nezpůsobil výrobce, který například při definování algoritmu nepředpokládal určitou dopravní situaci, nebo provozovatel, který třeba neudržoval vozidlo v řádném technickém stavu například pomocí aktualizací softwaru či řádným čištěním senzorů.

Klíčovým aspektem pro určení odpovědnosti budou data o jízdě, okolí, chování operátora nebo data z případné inteligentní infrastruktury, která může pomocí vysílání informací ovlivnit chování vozidla. Zejména s ohledem na trend sílící ochrany osobních údajů bude nutné najít rovnováhu mezi dostupností určitých typů dat.

Důvěra v technologii

V současné době se v České republice legislativa teprve připravuje. Klíčové je nyní nejprve testování částečně autonomních vozidel vůbec umožnit. Zatím totiž musí mít řidič auto pod kontrolou a věnovat se řízení. Evropský parlament v minulém roce vydal doporučení pro pravidla odpovědnosti týkající se inteligentních autonomních systémů, v nichž nastínil možná budoucí řešení, zahrnující povinné pojištění, které by společně hradili výrobci i provozovatelé. Odpovědnost by mohla být stanovena objektivně konkrétnímu subjektu podle jeho postavení, tj. například provozovateli, nebo na principu řízení rizik, kdy by odpovědnou byla osoba, která mohla škodě nejlépe zabránit. Evropská unie by měla zveřejnit konkrétnější informace a přístup k budoucím pravidlům pro inteligentní autonomní systémy na konci dubna. Je otázka, nakolik se inspiruje již existující americkou legislativou, která je v tomto směru mnohem dál.

Právo ovšem nebude samospásné. Pro úspěšné zavedení a používání autonomních vozidel bude nutná úzká spolupráce napříč odvětvími. Klíčovou podmínkou úspěchu je totiž vytvoření důvěry v tuto technologii ve společnosti a tu lze zajistit jedině pomocí komplexního přístupu.

Autorka je vědecká pracovnice Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky