Doktoři léčí, nemohou si dělat, co chtějí

Po přečtení rozhovoru s advokátkou Adélou Hořejší má každý průměrně inteligentní doktor co dělat, aby nesekl se svou profesí. Šokovaly mne slovní perly typu „rezignace na dostupnou úroveň vědeckého poznání je největším problémem českého porodnictví“. Jak k tomuto poznatku právnička došla, v článku chybí, doufám, že nám to vysvětlí.

A další: „Z hlediska práva a základní slušnosti do výběru místa porodu lékaři nemají co mluvit, jsou to jen poskytovatelé služby. Nepřísluší jim na základě své ideologie hodnotit nebo komukoliv přikazovat, co má a nemá dělat, zasahovat druhému do života.“Výkon každé profese je vázán na určité pracoviště, to je dáno smlouvou s pojišťovnami, ať už to je nemocnice, nebo soukromá ambulance. Doktoři léčí, rozhodně si nemohou dělat, co chtějí, na to máme dost kontrolních institucí a na zásahy do soukromí nebo patlání se s nějakou ideologií málokomu zbývá čas.

Nejvíc mne dostala věta „pokud porod neprobíhá fyziologicky, dojde k transferu ženy do porodnice“!

Otázka: Jak se to pozná, že to není fyziologické? Přečtete si to na internetu, nebo podle statistiky, nebo na to přijde rodička, nebo asistentka, nebo jak? Jaká je definice fyziologického porodu, když je každý jiný? A v porodnici bude rodící ženu ošetřovat kdo? Právníci? Asi ano, když doktoři „rezignovali“...

A to nejlepší nakonec: „Nástřih hráze, který představuje vrchol násilí u porodu.“Takže doktoři schválně stříhají hráz, aby to pak mohli sešít. Ona je to úžasná zábava, hlavně pro mladého doktora.

Být právničkou Hořejší, volila bych slova opatrněji. Dopisy jsou redakčně kráceny Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce