Obchvatem do slepé uličky
– i to jsou důsledky mnohdy neuvážené stavby silničních obchvatů. Jsou obchvaty opravdu optimálním řešením přebujelé dopravy?
městské hradby. Řešení? Co jiného než další obchvat? Obchvat obchvatu. Už je hotová studie.
Bez ponaučení
Bohužel si z toho nikdo nevzal ponaučení, i další obce se na obchvaty těší jako na smilování boží. Loni se navzdory několika varovným, ale málo slyšitelným hlasům s (už ne tak velkou) slávou otevřel další obchvat, tentokrát obce ani ne dvoutisícové. Bývala to obec průmyslová, třeba do zdejší textilky dojížděli zaměstnanci (hlavně ženy) ze širokého okolí. Textilku zrušila odbytová krize, zmizela i další pracovní místa.
Městečko teď i s tím širokým okolím patří k hospodářsky nejméně rozvinuté části regionu s relativně nejvyšší nezaměstnaností.
Z nové silniční přeložky nemusí jeho existenci většina řidičů, kteří to tu neznají, ani zaznamenat. Je jen otázka času, kdy sem přestanou zajíždět dálkové autobusy, které do obce přinášejí aspoň kousek života. Obchvat znamená zkrácení jízdní doby mezi „startem a cílem“spoje zas o nějakou tuminutu a to je pro dopravce i cestující důležitější než respektování tisícileté funkce cest, jíž je spojování všech sídel při cestě a nepřímo podpora jejich rozvoje.
Už před zprovozněním obchvatu zkrachoval třeba novinový stánek u autobusového nádraží. Málo zákazníků… A přes několik nesmělých varovných hlasů začala stavba obchvatu dalšího městečka, opět v té jihozápadní, hospodářsky rizikové části regionu.
Na počet obyvatel, ani zdaleka nedosahující celého jednoho tisíce, je tu velmi solidní obchodní infrastruktura, několik potravinových prodejen, nejméně dvě restaurace, nově otevřená cukrárna, benzinová pumpa. Je otázka, jestli to všechno uživí jen poptávka místních.
Jen přesouvání problémů
Město s několika desítkami tisíc obyvatel obchvat jistě hospodářsky neohrozí. Ale zase automaticky nezaručí to, k čemu se především modlí zdejší, totiž k vyčištění ovzduší.
Spíše to vypadá tak, že vzduch se zlepší v obchodním centru města, kde se lidé většinou nezdržují celé hodiny, ale zhorší se na okrajovém sídlišti s velkou základní školou. Budoucí obchvat je nakreslen jen několik set metrů severozápadně od ní, tedy ve směru převažujícího větrného proudění.
Snad by to nebylo tak zlé, kdyby už před nedávnem nebyl u té školy oficiálně naměřen čtyřiadvacetihodinový průměr těch nej- nebezpečnějších částic polétavého prachu těsně pod hranicí hygienického limitu. Rozptylová studie se sice tváří umírněně optimisticky, ale její zpracovatel poctivě varuje, že výsledky je nutno interpretovat opatrně, protože některá vstupní data (například počty vozidel na budoucím obchvatu) bylo možno pouze odhadovat.
Není načase položit si otázku, zda obchvaty, zakázky na jejichž stavbu jsou, pravda, mohutným impulzem rozvoje dopravního stavitelství – při jejich realizaci se točí snad více miliard než při stavbě základní silniční infrastruktury –, jsou opravdu optimálním řešením problému přebujelé dopravy? Zda ten problém jenom nepřesouvají o kus dál, zda nevyrábějí problémy další, aniž se navíc starají o jejich řešení?