Oděvní Mekka žije i po pádu OP
Prostějovský oděvní podnik zaměstnával v komunistickém Československu tisíce lidí. Ačkoli jeho příběh měl nakonec hořký konec, v moravském městě s více než 43 tisíci obyvateli se šije i dnes. model obuvnického gigantu Baťa – zakládali školy pro své budoucí obchodníky i krejčí a navzájem si byli konkurencí.
Arnošt Rolný byl králem konfekce především v segmentu šatů pro muže a chlapce. Ačkoli v rodinném podniku začínal na pozici obchodního cestujícího a uzavíral smlouvy ve Vídni nebo v Innsbrucku, v sedmadvaceti letech už firmu vedl.
Místo šití na míru se ale ve 30. letech zaměřil na pásovou výrobu a své produkty prodával ve stovce vlastních obchodů po celém Československu. Oděvy Rolný, jak vycházkové, tak sportovní modely, byly známé barevnou škálou tvořící 15 odstínů.
A zatímco Baťovy ceny končily devítkou, Rolný uzavíral cenovky šestkou. Bezpochyby proto, aby si mohl dovolit slogan „jsme levnější než Baťa“. Kromě ceny neslo oblečení i visačku s kalkulací výroby, počínaje výdaji na nákup materiálu a konče platy zaměstnanců.
Sláva podniku skončila s druhou světovou válkou, kdy Rolný dostal německý dozor. Vycházková saka musela ustoupit střihům na vojenské uniformy. Konec válečného konfliktu ovšem nebyl pro podnik vysvobozením. Továrna byla znárodněna a začleněna do OP. Rolný zanedlouho nato ve věku 63 let zemřel.
Cesta na světová mola
Konkurenta Neheru stihl podobný osud. Jeho jméno se ale dokázalo v módním průmyslu udržet dodnes. Konfekční oblečení Nehera bylo ve své době možné zakoupit kromě Československa i v Maroku, USA, Brazílii, v severní Evropě, ale i v jižní Africe. Na rozdíl od Rolného se ale podnikatel kromě pánské konfekce věnoval i výrobě oděvů pro ženy. Reklamní slogan „Nehera šije šaty dobře“zlidověl.
Rozvoji módního domu učinila přítrž opět válka, během níž byl Nehera nucen se firmy vzdát. Značka byla tehdy začleněna pod německou společnost Roberta Hanische, který byl údajně osobním přítelem Adolfa Hitlera. Po konci války Nehera emigroval do Casablanky, kde také v nedožitých 60 letech zemřel. Letos uplynulo šest desítek let od jeho smrti. Neherovy závody čekalo v Československu znárodnění, stejně jako dalších asi 70 firem předválečných podnikatelů.
Značka ale nyní prochází renesancí. V roce 2014 ji vzkřísil slovenský podnikatel Ladislav Zdút. A neplatí jen za lokálního výrobce, ale za firmu, která se pravidel- ně účastní světových týdnů módy a o jejíchž kolekcích opakovaně informuje vlivný módní magazín Vogue.
Pád oděvního obra
Ze světových přehlídkových mol ale zpět do moravského Prostějova. V 60. letech ze znárodněných podniků vznikl OP Prostějov, který v komunistickém Československu zajišťoval až 80 procent oděvní výroby. Kromě sídla k němu patřily další přidružené závody – v Uherském Hradišti, Ostravě nebo Olomouci. Proto není překvapivé, že v době největší slávy zaměstnával až deset tisíc lidí.
Po revoluci se podnik stal akciovou společností. Podíly v něm získal management, držitelé investičních kuponů a fondy. Před společností stála náročná výzva v podobě uspokojení módního apetitu českých zákazníků, kteří najednou mohli vybírat i z nabídky značek ze Západu. Zdálo se však, že se OP daří. Podnik oblékal olympioniky, celebrity či tehdejšího premiéra Václava Klause. Firemní značky jako Claudette, Nero, Copellini, Magnolia nebo džínová William & Delvin přinášely pravidelné kolekce.
S příchodem finanční krize se ale ukázalo, že spíše než konkurence v podobě levných oděvů z Asie zasadilo oděvnímu gigantovi největší políček jeho vedení spoustou manažerských pochybení. Prvním signálem byl v roce 2008 prodej pobočných závodů.
Roku 2010 se firma kvůli zadluženosti dostala do konkurzu. O pohledávky přesahující dvě miliardy korun se tehdy přihlásilo více než 550 věřitelů, přičemž největším byla Česká spořitelna.
Krejčí bez práce
Obyvatelům Prostějova nastaly krušné časy. Oblast byla po krachu oděvních podniků čtvrtým nezaměstnaností nejvíce postiženým místem v Česku. Na jedno pracovní místo tu připadalo až 32 žadatelů. Mnozí právě z oděvní továrny, v níž často pracovali již od dob svého vyučení.
Následující roky se média v souvislosti s OP Prostějov plnila zprávami o rozprodávání firmy a soudech, před nimiž stanulo vedení společnosti. V roce 2013 šly do dražby ochranné známky. Nejznámější přitom byla vlajková značka OP Prostějov Profashion. Její jméno nesly nejen kolekce oblečení, ale i podnikové prodejny.
Krach podniku navíc přinesl pachuť podezřelých finančních machinací. Bývalý generální ředitel František Tuhý měl podle obžaloby firmě nevýhodnými pronájmy způsobit škodu deset milionů korun. Manažer nakonec vyvázl bez trestu. I loni soud, již podruhé, osvobodil bývalého šéfa představenstvaMilivoje Žáka, který údajně podnik podezřelými obchody připravil asi o pět milionů korun.
OP Prostějov je synonymem nejen největší slávy českého oděvnictví, ale i pochybných finančních machinací a soudních sporů. Po někdejším textilním gigantu ale nakonec zbylo více než jen tovární areál srovnaný se zemí.
Holá pláň i naděje
Areál v prostějovské městské části Vrahovice odkoupila za 50 milionů korun společnost Astria Group zabývající se pronájmem nemovitostí. Odhadovaná cena sídla přitom byla až 180 milionů. Tečkou za příběhem československého oděvního obra byl před dvěma lety odstřel továrního komínu. Pozemek, na němž kdysi stál komplex několika hal, nyní zarůstá křovím a jeho budoucí využití je zatím nejisté.
Ne tak budoucnost Prostějova. Tahounem průmyslu je tu sice dnes strojírenství, stále tu však existuje mnoho rukou, jež si práci s jehlou a šicím strojem pamatují.
„V okolí je minimálně deset menších firem, které se věnují výrobě oděvů,“popisuje Petra Koutná, dcera zakladatele stejnojmenné firmy. Kromě pánské formální módy se od 90. let věnují především zakázkovému šití. Vyrábějí uniformy pro Hradní stráž, celníky nebo státní dráhy. Zakázky přicházejí z Maďarska, Ruska, Slovinska, Švédska či Nizozemska.
„Zaměstnanci tu jsou excelentní. ‚Ópéčáků‘, tedy těch, kdo nějakou dobu pracovali pro OP Prostějov nebo jeho pobočné podniky, máme odhadem více než 70 procent,“pochvaluje si také Lohniský, jenž se v Prostějově věnuje výrobě pánských košil.
I ve firmě Bernhardt, která v roce 2015 šila obleky pro padouchy v hollywoodské bondovce Spectre, tvoří většinu pracovní síly bývalí zaměstnanci OP. Celkem pro ni pracuje asi 250 lidí. Pánskou i dámskou módu šitou formou takzvané měřenky (konfekce na míru) vyváží do 40 zemí, nejvíce zakázek ale přichází z Velké Británie.
„Pohrobci“OP tak českou krejčovinu udržují hlavně šitím pánských obleků a formální módy.