Pesimisté, kteří neztrácejí naději
Jiří Drahoš je členem Římského klubu! Tato informace, šířená v lednu ve vrcholící volební kampani stoupenci Miloše Zemana, měla poškodit jeho protikandidáta. Nakonec se ukázalo, že členy byli oba pánové... Co to ten Římský klub vlastně je? tázali se mnozí. Dnešek je příležitostí odpovědi si zopakovat. Slaví totiž své padesátiny.
Trvale udržitelný rozvoj a životní prostředí.
lovali vývoj světa při nezměněných trendech nárůstu populace, zemědělské produkce, spotřeby neobnovitelných zdrojů a znečištění životního prostředí.
Pro všechny zkoumané trendy je charakteristický exponenciální růst. Dříve či později tak v prostorově ohraničené biosféře narazíme na meze růstu. Podle naší schopnosti a připravenosti přizpůsobit se těmto limitům proběhne následná transformace společnosti buď evolučně, nebo revolučně (chaoticky). Jako řešení navrhovali autoři nulový růst světového hospodářství, což však není přijatelné zejména pro rozvojové země (znamenalo by to odsoudit je k věčné materiální chudobě).
O čtyři roky později reagovali na tuto past nulového růstu autoři druhé zprávy Římskému klubu koncepcí tzv. organického růstu (Mesarovič, Pestel: Lidstvo v bodě obratu). Jako inspiraci pro
rozvoj lidského společenství nabízeli vývoj biosféry a živých organismů. Biosféra se evolučně vyvíjí téměř čtyři miliardy let, ale prostorově neroste. Živé organismy rostou jen v mládí, poté se dále rozvíjejí (kvalitativně mění), ale nerostou. Různé části živého organismu se také v čase vyvíjejí různě, až do své definitivní podoby.
Lidské společenství se rozvíjí podobně nerovnoměrně. Pro chudé rozvojové země je proto další hospodářský růst zatím nezbytný. Naopak rozvinuté země by měly usilovat o kvalitativní vývoj, nikoliv o další kvantitativní expanzi hospodářských aktivit, založenou na rostoucí spotřebě surovinových a energetických zdrojů.
Po dvaceti letech od vydání Limitů růstu publikovali manželé Meadowsovi a Jorgen Randers aktualizovanou studii Překročené hranice. Už samotný název zprávy je výmluvný. Využívání pří- rodních zdrojů a produkce znečištění již překročilo míru, která je dlouhodobě udržitelná. Bez výrazného globálního snížení materiálových a energetických toků nás čeká nekontrolovatelný pokles spotřeby potravin, energie a průmyslové produkce na jednoho obyvatele.
Za dobu svého trvání Římský klub vydal téměř padesát zpráv. Z poslední doby mezi nejvýznamnější patří Modrá ekonomika od Guntera Pauliho, která vyšla v roce 2010. Tento belgický ekonom a světoběžník v ní zdůrazňuje, že hospodářství lidské společnosti by mělo v co největší míře napodobit hospodaření přírody. Materiálové cykly tedy musí být uzavřeny. Stejně jako příroda nezná pojem „ odpad“, tak i v ekonomice je nutné, aby se každý odpad stal výchozí surovinou pro něco jiného. Pauli toto nazývá „kaskádovitou ekonomikou“a uvádí sto příkladů, jak to může v praxi fungovat.
Při příležitosti 50. výročí založení Římského klubu bude publikováno kolektivní dílo asi 30 autorů s názvem Come On! (velmi volně přeloženo „dejme se do toho“, „pusťme se do díla“). Bližší obsah zatím prozradit nemohu, nicméně kniha by měla být brzy uvedena na trh.
Užitečná varování
A jakých bude příštích padesát let Římského klubu? Těžko říct. Pokud mohu posoudit, mezi členy převládá postoj „jsme pesimisté, ale nikdy neztrácíme naději“. Kdyby se měly naplnit temné scénáře budoucího vývoje, bude v Římském klubu, stejně jako jinde, převládat smutek nad ztracenými sny lepší budoucnosti a nad tím, že jeho varování byl pouze „hlas volajícího na poušti“. Pokud se varovné scénáře nenaplní, bude to snad i zásluha Římského klubu, že se jeho předpovědi proměnily v sebedestruktivní prognózy. Tedy že svým varováním alespoň trochu přispěl ke změně našeho smýšlení, chování a jednání.
Autor byl deset let předsedou České asociace Římského klubu